Co dělat, když prší: příběh smutných osudů s dobrým koncem

Jste mladou slečnou, která se těší na svatbu s naprosto perfektním mužem. Děláte si plány, že s ním zestárnete, že bude váš život naprosto dokonalý. Že vy dva budete tou rodinou, která vám tak moc v životě chybí, protože jste sami o rodiče přišli, když vám bylo šest let. Ale váš sen se rozbije na tisíc malých kousků, když zjistíte, že váš snoubenec není tím, za koho se vydával. Vše, co jste s ním zažili byla jedna velká lež. A najednou je pryč. A k tomu máte na krku policii a musíte vysvětlovat a vysvětlovat. Jak se vlastně jmenuje Peter ve skutečnosti? Věděla jste o tom, že je podvodník? Kde se ukrývá? A ze všeho nejvíc se budete ptát sami sebe: Co teď budu dělat?

Rozhodnete se vrátit do penzionu svých prarodičů, kteří se vás ujali po smrti vaší matky – tedy jejich dcery. Jenomže ani tam to není idilické. Respektive pro Mae ano – ta tam začíná nacházet klid a smiřovat se s vlastním osudem. Jenomže babička s dědečkem si řeší také své problémy. Babička je nemocná a ztrácí paměť a dědeček odchází s pošramoceným egem a zklamáním do hotelu, protože už nemůže ve společném domě být.

A aby toho nebylo málo, do města přijíždí také Gabriel – nejlepší přítel Mae z dětství. Ten má taky své problémy – umírá mu totiž otec, který ho jako malého kluka týral. Byl to silný alkoholik a rozhodně to nebyl dobrý a milující rodič.

Všechny tyhle osudy se v příběhu knihy Co dělat, když prší protnou a vy budete moci spolu s nimi prožít jejich smutky, ale i radosti. A také odpuštění.

V knize se velmi často střídá současnost se vzpomínkami na minulost a méně pozorného čtenáře to může uvrhnout do zmatků, kdy bude muset s novou kapitolou přemýšlet, zda je v současnosti či v minulosti.

Námět sám o sobě má poměrně velký potenciál, ačkoliv musím s politováním napsat, že mi kniha přišla ve své podstatě celkem nemasná a neslaná.

Spisovatelka Marissa Stapleyová má na svém kontě již několik knih, ale v ČR jí vyšla pouze tato jedna kniha, která mne upoutala spíše svým obalem než anotací. I když ani ta anotace nevypadala zase tak špatně.

Pravdou ale je, že jsem se do knihy nemohla dlouho začíst. Jen díky svým příznivcům jsem se donutila knihu neodložit a vydržela jsem do půlky. A když už jsem byla v půlce, tak jsem si řekla, že knihu teda už dočtu.

Zatímco někteří hodnotí knihu jako dojemný příběh, já si emotivní a dojemný příběh představuji trošku jinak.

Od spisovatelky bestsellerů a novinářky bych očekávala, že mne do děje dokáže více vtáhnout. Že dokáže na čtenáře přenést emoce do takové míry, že je bude s hlavními hrdiny skutečně prožívat. Že si bude přát, aby vše dopadlo dobře, nebo aby záporný hrdina trpěl. Ale nic z toho se nekonalo. Přišlo mi to všechno příliš plytké.

Celá kniha mi přijde, jako by to spisovatelka napsala tak, aby to bylo honem napsáno. Přijde mi, že by neškodilo, kdyby se autorka nad každým odstavcem zastavila a pořádně si jej přečetla a popřemýšlela, zda by to nešlo napsat více citlivěji. Kniha na mě působila spíše věcně, než dojemně.

Nakladatelství Ikar vydalo tuto knihu v roce 2019 a dalo by se říci, že je to novinka na trhu. Nicméně se domnívám, že těchto 296 stran časem upadne v zapomnění. Přesto se jistě najde pár příznivců, kterým se kniha bude líbit. Já však vím, že se k této knize již nevrátím a budu velmi silně zvažovat, zda si někdy přečtu od spisovatelky nějakou další knížku.

Ale jak se říká: Sto lidí, sto chutí. Zkuste si knihu přečíst sami – třeba vám sedne více a bude se vám líbit. A pokud si knihu přečtete, určitě mi napište do komentáře zda se mnou souhlásite či nikoliv.

Hodnocení:

2 komentáře

  1. Nesuď knihu podle obalu – říkají. Já tak úplně nesouhlasím… Ale výjimka potvrzuje pravidlo a i když jsem dle obalů od téhle nic moc neočekávala, nakonec mě až záleželo, že byl konec. Autorka píše svěže, lehce a skoro si ani neuvědomíte, jak košatý je to příběh. Jasně, žádná extra filosofická hloubka, spíš nedobarvené životní trable a propasti, které jsou nám možná až nepříjemně povědomé z našich vlastních strachů. Příjemné, nenásilné čtení.

Napsat komentář: Dája Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *