Mrtvá zóna je čtvrtým dílem oceňované série s detektivem Washingtonem Poem a jeho svéráznou kolegyní Tilly Bradshawovou. Série si získala řadu fanoušků díky originální dvojici vyšetřovatelů, svižnému tempu a chytrým zápletkám. Bohužel, právě tento díl pro mě představuje první výraznější zklamání v jinak skvělé řadě.
Příběh začíná v momentě, kdy Poe bojuje u soudu o svou milovanou usedlost. Je však náhle povolán k brutální vraždě v nevěstinci v Carlisle, kde byl baseballovou pálkou zabit muž. Na první pohled jde o jasný případ – oběť i pachatel jsou známí, motiv zřejmý. Jenže Poe je povolán osobně lidmi z nejvyšších míst, kteří si obvykle přejí zůstat v anonymitě. Spolu s Tilly Bradshawovou se pouští do vyšetřování, které je zavede k řadě nejasností: proč je minulost oběti tak pečlivě utajovaná? Proč někdo z týmu ukradne drobnou ozdobu z místa činu? A jak to celé souvisí s perfektně provedenou bankovní loupeží z minulosti, při které nebylo nic odcizeno?
Craven opět nabízí spletitou zápletku plnou otázek, falešných stop a nečekaných zvratů, které jsou pro jeho styl typické. Přesto se tentokrát něco zadrhlo.
Jako dlouholetý fanoušek série musím přiznat, že mě čtení tentokrát nebavilo tolik jako u předchozích knih. Hlavním důvodem je podle mě upozadění Tilly Bradshawové, která byla v minulých dílech jedním z hlavních taháků – její interakce s Poem byly vždy zdrojem humoru, napětí i lidskosti. V Mrtvé zóně dostává Tilly výrazně méně prostoru, což je škoda a je to znát i na celkové dynamice příběhu. Autor sice přináší nové postavy, ale právě na úkor oblíbené dvojice, která je pro mnoho čtenářů stěžejní.
Dalším problémem je tempo a atmosféra – rozjezd je pomalý, děj místy ztrácí spád a napětí, které bylo pro předchozí díly typické, zde často chybí. Někteří čtenáři zmiňují, že se v příběhu objevuje příliš mnoho postav a motivů, což může působit nepřehledně a rozmělnit hlavní linii vyšetřování. Navíc, finální rozuzlení na mě působilo až příliš vykonstruovaně a méně uvěřitelně než v minulosti.
Příběh je stále dobře vystavěný a nabízí několik zajímavých momentů, které potěší fanoušky žánru. Pro ty, kdo mají rádi složitější detektivní příběhy s nádechem špionáže a politických intrik, může být Mrtvá zóna stále zajímavým čtením.
Mrtvá zóna je pro mě nejslabším dílem série Washington Poe. Chyběla mi zde dynamika a chemie mezi Poem a Tilly, která byla vždy hlavní devizou této řady. Příběh je zamotaný, chvílemi ztrácí tempo a některé motivy působí zbytečně komplikovaně. Do čtení jsem se musela nutit a kniha ve mně nezanechala silnější dojem – což je u této série poprvé. Přesto věřím, že další díly opět nabídnou to, co mám na Cravenovi ráda: originální zápletky, skvělé postavy a napětí, které nepustí.
Za mě tentokrát slabší průměr, ale na sérii rozhodně nezanevřu. Doufám, že příště se autor vrátí k tomu, co fungovalo nejlépe.
Hodnocení:
