Když jsem poprvé vzala do ruky knihu Zármutek dětí a dospívajících, byla jsem plná očekávání, ale i obav. Téma dětského truchlení je v naší společnosti stále opředené mýty, tabu a často i nepochopením. O to cennější je, že se autorky Naděžda Špatenková a Martina Friedlová pustily do jeho systematického zpracování – a to s obdivuhodnou citlivostí i odbornou precizností.
Jedním z prvních pozitivních dojmů je promyšlená struktura knihy. Kapitoly jsou logicky řazeny, text je srozumitelný a přehledně členěný. Autorky postupně rozkrývají proces truchlení u dětí a dospívajících, věnují se jeho projevům, determinantům i rizikovým faktorům. Velmi oceňuji, že jednotlivé kapitoly nejsou zahlceny odborným žargonem, ale naopak jsou přístupné i laikům – rodičům, učitelům či dalším blízkým, kteří se s dětským zármutkem mohou setkat.
To, co knihu posouvá nad rámec běžné odborné literatury, jsou krátké citace samotných truchlících dětí a dospívajících. Tyto autentické výpovědi vnášejí do textu opravdovost, která často v odborných publikacích chybí. Čtenář tak není jen pasivním příjemcem informací, ale je vtažen do skutečných příběhů a emocí. Ilustrace, které knihu doprovázejí, pak působí jako vizuální záznamy vnitřního světa dětí, které procházejí ztrátou. Právě tyto prvky činí z knihy nejen informační zdroj, ale i empatického průvodce.
Jednou z největších přidaných hodnot knihy je rozbor mýtů, které se kolem dětského truchlení stále vznášejí. Autorky jasně a srozumitelně vysvětlují, proč je nepravdivé například tvrzení, že „děti smrt nechápou“ nebo že „děti by měly být před smutkem chráněny“. Tyto pasáže považuji za klíčové nejen pro odborníky, ale i pro širší veřejnost – pomáhají totiž bourat bariéry, které často brání otevřené komunikaci o smrti a ztrátě.
Kniha nezůstává jen u teorie a kazuistik. Velmi oceňuji prezentaci výsledků originálního výzkumu, zaměřeného na zkušenosti rodičů s truchlením jejich dětí po smrti sourozence. Tento výzkum přináší cenné poznatky nejen pro psychology, ale i pro pedagogy, poradce a další odborníky, kteří se s problematikou setkávají v praxi. Data jsou prezentována přehledně, srozumitelně a vždy s důrazem na praktické využití.
Velkou předností knihy je její praktičnost. Autorky se neomezují jen na popis problémů, ale nabízejí konkrétní rady a doporučení, jak mohou rodiče, učitelé či odborníci dítěti pomoci. Věnují se například tomu, jak s dítětem o smrti mluvit, jak rozpoznat patologické truchlení nebo jak podpořit tzv. adaptivní truchlení, tedy zdravé vyrovnávání se se ztrátou. Tyto pasáže jsou psány s velkou dávkou empatie a respektu k dětskému prožívání.
Jako psycholog, který se ve své praxi s dětským truchlením opakovaně setkává, považuji tuto knihu za téměř povinnou četbu. Je to publikace, která by neměla chybět v knihovně žádného odborníka, ale stejně tak ji doporučuji i rodičům, učitelům a všem, kteří chtějí lépe porozumět dětskému prožívání ztráty. Nikdy nevíme, kdy se v životě dítěte odehraje tragická událost, a právě v těchto chvílích je důležité vědět, jak správně reagovat a pomoci.
Zármutek dětí a dospívajících je komplexní, citlivě napsaná a odborně fundovaná kniha, která má potenciál změnit způsob, jakým o dětském truchlení přemýšlíme. Přináší nejen teoretické poznatky, ale především praktické rady a autentické příběhy, které dávají naději i v těch nejtěžších chvílích. Je to kniha, ke které se budete vracet – ať už jako odborník, rodič, nebo člověk, kterému není lhostejné, jak děti prožívají bolest a ztrátu.
Doporučuji ji všem, kteří chtějí dětem a dospívajícím skutečně rozumět a být jim oporou, když to nejvíce potřebují.
Za zaslání tohoto recenzního výtisku děkuji z celého srdce nakladatelství Grada. Ani nevíte, jak jsem vděčná, že vás mám a že publikujete to, co publikujete. Děkuji.
Hodnocení:
