Jitka Blažková ve své románové novince Anetchen, dívka ze Sudet nabízí citlivě a poutavě vylíčený příběh děvčátka vyrůstajícího uprostřed silně proměnlivého společenského klimatu před, během a po druhé světové válce. Anička Lesná alias Anetchen je na počátku knihy šestiletou, zvídavou dívkou, jejíž bezstarostnost rychle pohltí dramatické dějinné události zasahující malou sudetskou obec. Autorka volí pohled dětského vypravěče, díky čemuž vyniká naléhavost, autenticita i emoce, které by při popisu z pohledu dospělých neutkvěly čtenáři v paměti tak silně.
Prostředí Sudet Blažková vykresluje velmi přesvědčivě – se znalostí reálií, s důrazem na každodenní radosti i těžkosti místních obyvatel, ale také s empatií k oběma národnostním skupinám. Dětství Anetchen je tím poznamenáno už v první třídě odchodem českých a židovských kamarádek, brzy nato přechodem do německé školy pod tlakem nových úřadů a posléze i poválečným vyháněním lidí, kteří zde léta žili vedle sebe v dobrém i zlém. Právě tento detailní pohled na vykořenění, rozpad přátelských vazeb a složitost identity v prostoru mezi „českostí“ a „němectvím“ dává knize hluboký rozměr. Čtenář sleduje, jak Anetchen a její rodina nejsou pevně přijímáni ani jednou stranou, čímž vystupuje do popředí nejen historické drama, ale i nadčasové téma hledání domova a přijetí.
Blažková píše velmi čtivě a přímočaře – jazyk knihy odpovídá dětskému pohledu, avšak dokáže zachytit i hořké a nesnadné vrstvy dospěláckého světa. Vyprávění je svižné, příběh se nevyhýbá nepříjemným nebo tragickým skutečnostem, ale činí tak s ohleduplností a citem. Velkou předností knihy je emotivnost: nejde o historickou kroniku, ale o silný lidský příběh, kde dominují pocity, strachy i naděje malé hrdinky, která se postupně učí překonávat překážky a kruté zvraty, jež by mnohým dospělým zabránily snít.
Jednotlivé postavy jsou podány s pochopením, autorka nečernobílí a neodsuzuje; naopak ukazuje, jak složité byly vztahy mezi sousedy během dramatických přelomů doby. Jistou slabinu může někdo cítit v tom, že podobných příběhů ze Sudet nyní česká literatura nabízí mnoho a motiv „ani dost Češka, ani dost Němka“ je notoricky známý. Přesto je příběh Anetchen natolik kompaktní a autentický, že si najde své místo a na poli románů z regionu patří k vydařeným zástupcům. Atmosféru navíc silně podtrhuje znalost konkrétní krajiny, v níž se děj odehrává, což oceňují i čtenáři, kteří Sudety osobně znají.
Po dočtení Anetchen, dívka ze Sudet zůstává v hlavě nejen tragika tehdejší doby, ale i jemné poselství: v každé historické vřavě jsou to příběhy jednotlivců, které nejvíce ukazují, co znamená přežít něco, nad čím jsme mnohdy neměli žádnou kontrolu. Není to román s velkými gesty, ale s tichou silou všedních dní, která přesahuje pouhé beletristické ztvárnění minulosti.
Hodnocení:
