Iveta Svobodová se ve svém nejnovějším románu DNA – Spravedlnost existuje věnuje tématu, které v české detektivce stále patří mezi nedostatečně probádané: propojuje emotivní stránku brutálního zločinu s moderními kriminalistickými metodami a nechává čtenáře nahlédnout pod pokličku české policejní reality. Příběh začíná v okamžiku, kdy poklidná vesnická zábava skončí krvavým ránem – matka a dvě dcery jsou zavražděny, otřesená komunita se ponořuje do strachu a pátrání po odpovědích získává osobní rozměr i pro mladou bioložku, která je do vyšetřování vtažena hned po nástupu do nového zaměstnání.
Autorka umí zprostředkovat atmosféru maloměsta i psychologie obyvatel, kteří se náhle ocitnou v centru děsivé tragédie. Silnou stránkou knihy je právě autentičnost, všednost detailů a dobrá znalost policejního prostředí – ať už jde o rutinní práci vyšetřovatelů, laboratorní postupy, nebo komunikaci s místními obyvateli. Vyprávění je díky tomu uvěřitelné a čtenář si snadno připadá, jako by byl jedním z místních; o to více vyniká děsivý kontrast mezi každodenností a brutalitou spáchaného zločinu.
Poměrně neobvyklé je rozložení děje: hlavní případ zůstává dlouhou dobu bez odpovědi, čímž autorka dobře vystihuje frustraci jak vyšetřovatelů, tak obyvatel, a napětí se udržuje spíš pomalu než velkolepými zvraty. Kniha sází na postupné skládání drobných indicií, realitu policejní práce i na význam moderních technologií v podobě databází DNA, které nakonec pomohou prolomit letité ticho kolem další brutální vraždy. Vyzdvihnout lze i morální otázky, které příběh přináší: jak daleko by měla policie či společnost jít v honbě za pravdou, kde je hranice mezi ochranou soukromí a právem na bezpečí, a lze opravdu všechny viny smýt jedním testem?
Jednou z hlavních předností je rozměrné vykreslení jednotlivých postav, především hlavní bioložky a jejích kolegů; vztahy mezi nimi, jejich osobní životy i motivace působí živě a vtahují do děje. Ocenit lze i jistou edukační hodnotu, s jakou Svobodová přibližuje českému čtenáři práci kriminalistů a forenzních specialistů.
Na druhou stranu je nutno přiznat, že některé pasáže působí až příliš rozvlekle a děj ztrácí tempo – především ve scénách, kde autorka více rozepisuje osobní osudy aktérů či každodenní rutinu na úkor vyšetřovací linky. Občas tak vzniká pocit „hluchých míst“, které by si zasloužily svižnější střih. Někomu může chybět větší dávka akce nebo napětí – ve srovnání s žánrovými špičkami je kniha spíš realistická než efektní.
Celkový dojem je však velmi pozitivní – Svobodová napsala uvěřitelný, poctivý a čtivý román, který je v rámci české detektivky nadprůměrný, zejména díky kombinaci silného příběhu, dobré znalosti prostředí a schopnosti zachytit i širší společenské otázky. Závěrem musím říct, že bych rozhodně uvítala pokračování či sérii, kde by hlavní hrdinové dostali prostor pro další případy – už teď působí natolik sympaticky, že by se do dalšího dílu vracelo s chutí.
Za mě velmi povedené dílo, solidní moderní česká detektivka.
Hodnocení:
