Zločin na Capri, první díl nové série Vraždy pod sluncem od Anderse de la Motteho, slibuje čtenáři kombinaci klasické feel good detektivky a atmosféry slunného ostrova. Jako čtenářka věrná Motteho severským krimi, které většinou staví na temných zápletkách a sympaticky nedokonalých postavách, jsem vstupovala do tohoto „letního“ příběhu s očekáváním důmyslně vystavěné záhady i nápaditého prostředí – a částečně se mi ho dostalo, ačkoliv s výhradami.
Hlavní hrdina, stockholmský učitel dějepisu Hugo, jede na Capri v domnění, že si v partě krajanů užije klidnou dovolenou plnou kulinářských zážitků a italského dolce far niente. Motte zde precizně vykresluje genius loci ostrova – vůně citrusů, vlnění moře, historie promlouvající z kamenných vil, neopomenutelné kapučíno na terase s výhledem na sluncem ozářené útesy. Pro všechny milovníky cestování a Středomoří je to čtenářské pohlazení; Capri zde není jen kulisa, ale hlavní hvězda s bohatou atmosférou a autentickým dojmem. Skrze Huga a jeho společníky zažíváme typické peripetie organizovaných zájezdů, drobné rozmíšky mezi účastníky, komické situace i lehký sarkasmus, který je Motteho vlastní.
Detektivní stránka však bohužel zůstává poněkud upozaděná – vražda se do příběhu dostává až ve druhé polovině knihy, což znamená, že většinu času trávíme s postavami v poklidných dialozích, drobných zmatcích a opisech ostrovního života. Pro čtenáře očekávající svižné krimi může být tempo knihy zklamáním. Skutečné vyšetřování je problematické především v tom, že nastupuje až pozdě, a samotné rozpletení záhady proběhne rychleji, než by bylo žádoucí. Pokud se vám líbí pomalé, atmosférické příběhy s nenásilnými konflikty, Zločin na Capri vás příjemně naladí – kdo čeká komplexní záhadu a šokující finále, může být zklamán.
Postavy na mě působily spíše ploše; i hlavní hrdina Hugo je sice sympatický, ale jeho motivace i vnitřní život zůstávají na povrchu. Vedlejší postavy často zastávají typické role z dovolenkových zájezdů a některé působí spíš ilustrativně než živě. Co ovšem knize nelze upřít, je „dovolenkový“ šmrnc: čte se lehce, navozuje pocit prázdninové pohody a dozajista otevře chuť někam vyjet – ať už opravdu, nebo jen nad stránkami příběhu. Překlad Heleny Matocha-Matochové je svižný a věrohodně zachycuje střípky italštiny i švédský nadhled v dialozích.
Suma sumárum: Zločin na Capri je solidně napsaná oddechová detektivka, která těží hlavně z atmosféry a popisu italského prostředí. Napětí a tempo příběhu by ale snesly větší gradaci, hloubka charakterů je spíš symbolická a vyústění zápletky až příliš uspěchané na to, aby kniha zanechala hlubší dojem. Mě osobně, jako dlouholetou fanynku Anderse de la Motteho, potěšilo dovolenkové ladění a jeho vytříbený styl, ale šlo zkrátka jen o příjemný průměr.
Za zaslání tohoto recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Euromedia Group.
Hodnocení:
