Karsten Dusse v druhém díle série Vraždi všímavě navazuje na úspěšný koncept spojující prvky kriminálního románu s humorem a psychologickým rozvojem postav, především prostřednictvím všímavosti, jejíž praktiky hlavní hrdina Björn Diemel používá na každodenní i krajně neobvyklé situace. Kniha Mé vnitřní dítě chce vraždit všímavě je precizně napsané pokračování, které bude bavit nejen fanoušky prvního dílu, ale osloví širší čtenářskou obec díky kombinaci napětí, nadsázky a inteligentního humoru.
Hlavní postava Björn Diemel, advokát, který si osvojil zásady mindfulness, opouští vysoce stresující práci ve velké advokátní kanceláři a stává se advokátem na volné noze. Tento krok, motivovaný hledáním životní rovnováhy a lepší rodinné dynamiky, je ústředním motivem celé knihy. Björn získává více prostoru pro dceru a vztah s manželkou, ale život mu komplikují netradiční pracovní závazky – ovládnutí dvou mafiánských klanů, z nichž jednoho bosse zabil a druhého drží ve sklepě mateřské školky. Právě zde se rozvíjí základní paradox knihy: snaha o lepší život skrze psychologické techniky je neustále konfrontována s absurdně nelegální realitou.
Dusse prokazuje brilantní schopnost spojit žánr detektivního románu s motivem osobního rozvoje. Mluví jazykem současného čtenáře, který hledá zábavu, ale také určitou hloubku, díky které se může s postavou ztotožnit nebo se nad ní alespoň zamyslet. Kniha je postavena na silné ironii a sarkasmu: terapie vnitřního dítěte je zde nejen východiskem pro vnitřní růst hlavní postavy, ale i zrcadlem, v němž autor nastavuje společenské stereotypy a pokrytectví. Dusse dokáže přirozeně parodovat nový fenomén self-help rozvoje a různých terapeutických směrů, ne však za cenu laciného výsměchu, ale s důrazem na autenticitu a určitou upřímnost hrdinova vnitřního boje.
Osobní linie protagonistova životního hledání je věrohodná a silně rezonuje s čtenářem, protože reflektuje reálné výzvy střední generace: pocit vyhoření z práce, ztrátu spontánnosti ve vztazích i snahu najít v zahlcené společnosti chvíli pro sebe. Dusse posouvá celý příběh do polohy, kde kriminální zápletka slouží spíše jako prostředek pro ukázání charakterového vývoje než jako hlavní pointa. To ovšem neznamená, že by akční a napínavé momenty ustoupily do pozadí – naopak: groteskně podané scény, v nichž Björn řeší logistiku ukrývání mafiánů nebo krize v podsvětí, jsou často tak absurdní, až získávají téměř filmovou dynamiku.
Humor Dusseho v tomto díle zůstává výrazně černý, místy až nekompromisní a dotýká se i hranic společenské únosnosti. Právě díky tomu kniha vyniká nad průměr současné žánrové literatury. Autor si navíc hraje s parodií (organizovaného zločinu, médií, rodinné terapie) natolik zkušeně, že příběhu nechybí tempo ani překvapivé zápletky. Jazyk knihy je svěží, dialogy dynamické, autor sází na krátké, břitké repliky, jež vyvolávají úsměv i v situacích, kdy jde o život.
Přesto však musím přiznat, že pro mě osobně první díl působil stabilnějším a kompaktnějším dojmem. Vraždi všímavě přineslo originální koncept a čtenáře překvapovalo neotřelým spojením mindfulness se zločinem. U druhého dílu už chybí moment překvapení – děj sice nabízí nové zápletky a téma vnitřního dítěte přináší další rozměr, ale některé motivy se jeví jako variace na již známé motivy. Vyprávění místy zpomaluje přehlcení „terapeutickými“ postupy, které narušují plynulost tempa. To však na druhé straně může být pro nového čtenáře vítanou vstupenkou do unikátního literárního světa Dusseho, zatímco pro znalce série znamená určitý pokles originality.
I přes tuto výhradu hodnotím knihu pozitivně, nadprůměrně v rámci současné žánrové produkce. Dusseho styl je jasně rozpoznatelný, příběh nabízí inteligentní humor, netradiční pohledy na osobní růst a satirické reflexe soudobé společnosti. Motiv vnitřního dítěte je poutavě využit, ačkoli se některé pasáže mohou zdát až příliš didaktické nebo samoúčelné. Kniha je však celkově čtivá, zábavná i k zamyšlení, dokáže rozesmát, ale i trochu „bolet“ zásahem do dobře známých slabin naší psychiky.
Po přečtení mám pocit, že jsem byla svědkem výjimečně zvládnutého žánrového mixu, který přesahuje běžné mantinely seberozvojové literatury i tradičního krimi. Mé vnitřní dítě chce vraždit všímavě doporučuji s výhradou, že vyšší míru originality a překvapení poskytl předchozí díl. Přesto jde o knihu, která bude bavit nejen fanoušky sarkastického humoru, ale i čtenáře, kteří se nebojí zamýšlet nad vlastními limity prostřednictvím groteskních a často až nemorálních situací.
Hodnocení:
