Britská autorka Donna Ashcroft je dobře známá především čtenářkám žánru feel-good románů, které v sobě spojují útěk z každodenní reality, atmosféru malebného prostředí a hřejivý příběh o vztazích, rodině a hledání sebe sama. Její romány obvykle nabízejí odpočinkovou četbu, jež staví na předvídatelném, avšak citlivě vykresleném vývoji hrdinů.
Hlavní hrdinkou je třicetiletá Ruby, která se rozhodla žít v bezpečné rutině bez nečekaných zvratů. Po předchozím zklamání se uzavřela před komplikacemi, zejména v romantické oblasti, a vyhovuje jí klid, jenž její život přináší. Tato rovnováha je ovšem narušena, když ji osloví babička a požádá ji o pomoc s vedením keramických kurzů v ateliéru svého domu u moře. Ruby se tak vydává zpět do Cornwallu, kde čekají nejen vzpomínky, které by raději nechala spát, ale i nová výzva v podobě charismatického Gaba, majitele místního pivovaru.
Dějová linka přináší to, co čtenářky od podobného románu očekávají – kombinaci návratu na místo spjaté s minulostí, postupného vyrovnávání se se starými ranami a možnosti nového začátku. Zásadním motivem je také vztah mezi Ruby a její babičkou, jenž do příběhu vnáší další rovinu – téma mezigenerační podpory, rodinných vazeb a přenášení dovedností i tradic. Román se tak neomezuje čistě na romantickou zápletku, ale zdůrazňuje i hodnotu blízkosti a sounáležitosti.
Ruby je vykreslena jako žena, která si své defenzivní postoje vybudovala z potřeby ochrany. Její vyhýbavost vůči vztahům rezonuje s psychologickými teoriími o strachu z opětovného zranění a potřebě kontroly. Postupem času však prolomí pevně vystavěné hranice, což lze chápat jako cestu osobního růstu. Síla postavy spočívá v její křehkosti i odhodlání zároveň; Ashcroft ji prezentuje lidsky a čtenářsky přístupně.
Kontrastem k Ruby stojí Gabe, který přináší komplikaci, ale také možnost nového počátku. Přestože jeho charakter zůstává částečně vymezen především prostřednictvím romantické linky, funguje jako dynamický prvek, jenž nutí Ruby k reflexi i proměně. Nejvíce sympatickým prvkem je však babička, jejíž postava působí jako stabilizační prvek i zdroj laskavého humoru. Autorka jí dokázala vtisknout vitalitu a moudrost, což posiluje pozitivní atmosféru příběhu.
Ashcroftova stylová poloha odpovídá současnému proudu feel-good literatury. Jazyk je čtivý, srozumitelný, s důrazem na popisy prostředí a emotivní nuance v rozhovorech. Cornwall zde není jen kulisou, ale nabývá roli svého druhu postavy – přímořská atmosféra, pobřežní scenérie i lokální prvky gastronomie či řemesel vytvářejí přitažlivou kulisu. Překlad Lucie Libovické tento aspekt zdařile zachovává; text působí přirozeně a čtenář se v něm snadno orientuje.
Návrat do zátoky je román, který nijak výrazně nepřekračuje rámec žánru, ale naplňuje ho velmi důsledně. Příběh nabízí přesně to, co si čtenářky tohoto typu literatury přejí: romantiku zasazenou do idylického prostředí, motivy osobního zklidnění i možnosti nového začátku. Přestože lze celou zápletku hodnotit jako předvídatelnou a místy až klišéovitě vystavěnou, je vyprávění natolik laskavé a atmosférické, že se čte s lehkostí.
Kniha bude nejvíce rezonovat u čtenářek, které hledají pohodovou, oddechovou četbu se sympatickými postavami a hřejivým poselstvím. Její síla spočívá v náladě, kterou dokáže vyvolat – v navozování klidu, útulnosti a jemné naděje, že i po bolestných zkušenostech může přijít nová kapitola.
Osobně jsem ocenila zejména vykreslení vztahu mezi Ruby a její babičkou, které příběhu dodává hloubku přesahující rámec klasického „romantického klišé“. Naopak romantická linka s Gabem, přestože půvabná, se nese podle očekávaného vzorce a nepřináší výrazné překvapení.
Celkově lze Návrat do zátoky označit za příjemný román pro nenáročné chvilky, knihu, která potěší atmosférou a která naprosto odpovídá své žánrové kategorii. Pokud čtenář ví, co hledá, kniha jeho očekávání naplní – a to je pravděpodobně i důvod, proč se Ashcroft daří oslovovat široké publikum.
Za zaslání tohoto milého recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada 🙂
Hodnocení:
