Martina Macháčová přichází s knihou Tajemství ježčích zahrad v době, kdy česká dětská literatura prochází zajímavými proměnami. Autoři se stále častěji obracejí k tématům přátelství, ekologie a hledání bezpečného prostoru, přičemž volí laskavou a hravou formu, která dokáže oslovit malé čtenáře i jejich rodiče. Macháčová se rozhodla vyprávět prostřednictvím tří ježčích sourozenců – Ježinky, Pichlíka a Celestýnka. Společně nahlížejí na svět kolem sebe a odkrývají zahradní tajemství, která nejsou jen plná dobrodružství, ale i drobných životních lekcí.
Autorka knihu staví na jednoduchém, ale silném vyprávěcím základu. Třináct příběhů, z nichž se kniha skládá, tvoří mozaiku ježčích dobrodružství zasazených do zahradního prostředí. Děj není komplikovaný, ale to je právě jeho kouzlo – Macháčová cílí na dětského čtenáře, kterému chce zprostředkovat zkušenosti o odvaze, spolupráci a hodnotě rodinného zázemí. Postavy tří sourozenců, lišících se povahou i přístupem k problémům, tvoří model, s nímž se děti snadno ztotožní. Někdo je zvědavější a dobrodružnější, někdo opatrnější, jiný zas rozvážnější – a právě tato odlišnost ukazuje, že každý člen skupiny přináší něco cenného.
Důležitým motivem knihy je vzájemná pomoc. V příbězích se opakovaně objevuje situace, kdy se ježčí hrdinové dostanou do nesnází a musí hledat pomoc. Přátelství a solidarita zde nejsou moralizujícím dovětkem, ale organickou součástí vyprávění. Autorka tímto způsobem naplňuje tradiční funkci pohádek a zvířecích bajek – předává hodnoty prostřednictvím příběhu, nikoliv poučkou.
Jazyk knihy je svěží, hravý a přístupný pro mladší dětské publikum. Autorka pracuje s krátkými kapitolami, které umožňují snadné čtení na pokračování. Délka jednotlivých příběhů je zvolena tak, aby dítě vydrželo pozornost, a přitom si uchovalo radost z vyprávění. Text neobsahuje složitá souvětí ani nadměrnými metaforami – autorka volí přímou řeč a srozumitelné popisy. Rodiče pravděpodobně ocení, že i přes jednoduchost si text uchovává jemnou poetiku, která vyvolává představu barevné zahrady plné skrytých zákoutí a drobných zázraků.
Osobně musím ocenit, že kniha neupadá do monotónnosti. Každý příběh má jiný rytmus a situaci, do níž se hrdinové dostávají. Přestože jde o variace podobného tématu – drobných výprav, objevování a překonání překážky, autorka dokázala zachovat pestrost. Čtenář tak nemá pocit, že listuje stále stejným dobrodružstvím.
Jednou z nejsilnějších stránek knihy jsou ilustrace Ivany Sýkorové. Celostránkové i drobnější obrázky působí úžasně živě, jsou barevně pestré a přitom jemně stylizované, takže neruší, ale doplňují text. Osobně mě fascinovala schopnost ilustrátorky vystihnout emoce zvířecích postaviček – v očích malých ježků se skutečně odráží radost, váhání i překvapení.
Můj vlastní syn, který zatím u souvislého textu dlouho nevydrží (má dva roky), si ilustrace zamiloval a opakovaně se k nim vrací. Obrázky se tak stávají nejen doprovodem vyprávění, ale samostatným zdrojem zážitku. Možná i proto vnímám tuto knihu jako titul určený nejen k předčítání, ale také k listování a společnému prohlížení. Sýkorová zde vytvořila obrazovou vrstvu, která knihu povyšuje nad průměr běžné dětské tvorby.
Kniha přirozeně rozvíjí dětskou představivost a zároveň vede k přemýšlení o hodnotách. Není náročná, a proto ji lze s výhodou využít i v mateřských školách nebo při domácím předčítání, kde poslouží k rozvoji slovní zásoby a posilování vztahu dítěte ke knihám. Zahrada jako místo děje zároveň nabízí skrytý ekologický přesah – děti si uvědomují, že i nejmenší tvorové kolem nás mají své příběhy a svůj význam.
Líbí se mi, že kniha nepůsobí didakticky vnuceným dojmem. Autorka ukazuje, že odlišnosti mezi sourozenci či přáteli nejsou překážkou, ale předností. Tento motiv lze chápat jako subtilní podporu tolerance a spolupráce, což jsou hodnoty, které současná společnost více než potřebuje.
Z čtenářského hlediska pro mě Tajemství ježčích zahrad představuje titul, který dokáže spojit kvalitu textu s vizuální přitažlivostí. Oceňuji, že kniha nabízí 13 kratších příběhů – to zajišťuje variabilitu čtení podle aktuální nálady či času. Pro rodiče je výhodou možnost číst po kapitolách, což před spaním často bývá ideálním „formátem“.
Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že zatímco ke čtenému textu se děti přibližují postupně, ilustrace je okamžitě uchvátí. Věřím však, že právě spojení obou složek je tím, co dítě k literatuře přitahuje a buduje jeho čtenářské návyky. Autorka napsala knihu jemně poetickou, nezatíženou vnějšími efekty, která působí jako laskavá pozvánka do světa fantazie.
Domnívám se, že Tajemství ježčích zahrad může zaujmout široké spektrum čtenářů – od nejmenších posluchačů, kteří si budou knihu užívat hlavně prostřednictvím obrázků, až po začínající malé čtenáře, kteří s ní mohou podniknout své první vědomé kroky do světa delšího vyprávění.
Knihu Martiny Macháčové proto vnímám jako velmi zdařilý příspěvek do současné české literatury pro děti. Díky spojení s krásnými ilustracemi Ivany Sýkorové vznikl titul, který má potenciál stát se oblíbenou součástí dětské knihovny – a to nejen na jednu, ale na mnoho večerních návštěv v kouzelných ježčích zahradách.
Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji Knihám Radosti.
Hodnocení:
