Žena z kajuty č. 10: Když napětí usne na vlnách

Written by on in Recenze audioknih
PinPrint

Britská autorka Ruth Ware je dnes vnímána jako jedna z nejvýraznějších autorek moderního psychologického thrilleru. Její jméno bývá často spojováno s atmosférou Agathy Christie – klaustrofobní prostředí, uzavřený okruh postav, množství tajemství a nejasných motivací. V příběhu Žena z kajuty č. 10 se tyto prvky skutečně objevují, ale výsledný dojem je tentokrát poněkud rozporuplný. Kniha nabízí slibnou premisu a silný úvod, ale v průběhu vyprávění postupně ztrácí tempo i napětí.

Hlavní postavou příběhu je novinářka Lo Blacklocková, která dostává příležitost napsat reportáž z luxusní plavby po norských fjordech. Lo není zcela spolehlivá vypravěčka – trpí úzkostmi, bere léky a její vnímání reality se často rozplývá mezi skutečností a představou. Právě tato nejistota má čtenáři zprostředkovat tíživý psychologický rozměr příběhu: co je pravda a co výplod jejího zjitřeného stavu? V tomto ohledu Ware umí pracovat s atmosférou i vnitřním napětím postavy. V první části knihy dokáže velmi přesvědčivě popsat Loinu úzkost a její snahu zvládat profesní tlak i osobní problémy.

Problém však nastává ve chvíli, kdy se příběh rozběhne – tedy v okamžiku, kdy Lo zahlédne, jak někdo srazil z paluby ženu z vedlejší kajuty do moře. Od této chvíle se od knihy očekává gradace, rozplétání záhady, postupné odhalování pravdy a rostoucí napětí. Jenže děj se začne zadrhávat. Ruth Ware sice udržuje čtenáře v nejistotě, ale tempo je často pomalejší a Loina neustálá panika i opakované pochybnosti o vlastní příčetnosti působí po čase únavně. Atmosféra, která by měla být klaustrofobní a dusivá, se rozplývá v opakovaných vnitřních monolozích a scénách, které nepřinášejí posun v ději.

Z formálního hlediska má Žena z kajuty č. 10 všechny prvky kvalitního thrilleru – izolované prostředí, minimum postav, napětí mezi realitou a iluzí, tajemství, které se zdánlivě nedá rozluštit. Přesto příběh působí poněkud vyprázdněně. Lo je sice psychologicky vykreslená, ale její postava ztrácí sympatie kvůli neustálému nerozhodování a přehnané emotivnosti. Ostatní postavy na lodi jsou spíše typové – každý má své malé tajemství, ale žádná z nich není výraznější nebo zapamatovatelná. Chybí zde dynamika a vzájemné napětí, které by čtenáře vtáhlo do děje tak, jak to Ruth Ware dokázala v jiných knihách.

Co ale nelze autorce upřít, je schopnost vytvořit působivé prostředí. Popis luxusní jachty, chladného severského moře a tichého světa, kde se realita ztrácí pod vrstvou mlhy, dokáže čtenáře přenést přímo na palubu. Právě kulisy příběhu patří k nejsilnějším prvkům knihy. Zároveň se zde však ukazuje i slabina – prostředí je natolik dominantní, že příběh zůstává v jeho stínu. Čtenář má často pocit, že loď je zajímavější než samotné postavy a jejich osudy.

Z hlediska kompozice kniha využívá klasické prostředky žánru: krátké kapitoly, střídání napětí a klidnějších pasáží, občasné náznaky nečekaných zvratů. Nicméně místo skutečného napětí přichází spíše dlouhé pasáže introspekce a opakující se motivy strachu, které ztrácejí sílu. Závěr sice nabízí rozuzlení, ale nepůsobí natolik překvapivě, aby vyvážil pomalé tempo předchozích kapitol.

Psychologický rozměr, který bývá pro Ruth Ware typický, je zde sice přítomen, ale méně přesvědčivě než v jiných jejích knihách. Loina úzkost a nejistota jsou často popisovány mechanicky a opakovaně, bez hlubší proměny nebo vývoje. Autorka se snaží čtenáře udržet v napětí otázkou, zda hlavní hrdinka skutečně viděla vraždu, nebo si ji pouze vsugerovala. Tento prvek však po určité době ztrácí účinnost – místo napětí přichází spíše frustrace.

Jazyk Ruth Ware zůstává i v této knize velmi přístupný. Vyprávění je čtivé, dialogy přirozené a popisy působivé, i když místy příliš rozvláčné. Vzhledem k tomu, že příběh se odehrává na velmi omezeném prostoru, by kratší a dynamičtější text pravděpodobně působil účinněji. Téměř 11 hodin poslechu této audioknihy bylo chvílemi velmi zdlouhavé. Interpretace Simony Postlerové (byť mám její hlas velmi ráda) působila velmi unyle a nezajímavě. S politováním musím přiznat, že tentokrát mne zkrátka do děje příliš nevtáhla.

Z hlediska audioknižního zážitku tak Žena z kajuty č. 10 představuje poměrně průměrný thriller. Není špatná – nabízí solidní atmosféru, několik zajímavých momentů a dobře napsané prostředí – ale zároveň nedosahuje síly, kterou Ruth Ware ukázala ve svých jiných dílech. Napětí je rozmělněné, hrdinka místy otravná a závěr spíše předvídatelný.

Na druhé straně, audiokniha má svou hodnotu pro posluchače, kteří si užívají pomalé tempo, detailní psychologické popisy a atmosféru uzavřeného prostoru. Pokud nehledáte adrenalinové tempo, ale spíše postupné odhalování tajemství, může být Žena z kajuty č. 10 příjemným, i když ne nezapomenutelným čtením.

Celkově tedy hodnotím tuto knihu jako průměrný, ale nikoli výjimečný thriller. Ruth Ware umí psát, má cit pro napětí i prostředí, ale tentokrát se jí nepodařilo udržet děj dostatečně svižný a napínavý. Žena z kajuty č. 10 působí spíše jako klidná plavba, která slibuje bouři – ale ta nikdy skutečně nepřijde.

Za poskytnutí této audioknihy děkuji Audiotéce 🙂 Spolupráce s vámi je…. zkrátka radostná 🙂

Hodnocení:

PinPrint

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *