Jodi Picoult má dar psát o každodennosti takovým způsobem, že z ní dokáže vytáhnout to nejpalčivější i nejkrásnější zároveň. V Odebírání srdce se pouští do tématu mateřství, strachu ze selhání a hluboké, mnohdy bolestivé potřeby pochopit své vlastní kořeny. A já musím říct, že ačkoli nejde o její nejvýraznější román, četlo se to velice příjemně. Styl je plynulý, nenásilný, citlivý – takový, který vás jednoduše nechá vplout do příběhu bez toho, aby vás nutil „pracovat“ nebo se nořit do příliš složitých konstrukcí. Právě proto jsem v knize rychle našla zalíbení, i když některé motivy pro mě byly předvídatelné.
Centrální postavou je Paige, mladá žena s uměleckými ambicemi, které její životní okolnosti nikdy nedovolily naplno rozvinout. Její vnitřní svět stojí na dvou pilířích: opuštění matkou v dětství a hluboké nejistotě, zda jako žena vůbec stojí za to. Tyto dva motivy se v příběhu neustále odrážejí. Když se Paige sama stane matkou, začne se znovu rozpadat pod tíhou obav, zda dokáže být lepší, stabilnější, milující. V tomhle směru je román velmi psychologický, ale ne akademicky – spíše emocionálně, lidsky, intuitivně. Pro mě osobně byla nejsilnější právě ta místa, kde autorka ukazuje, jak minulé rány ovlivňují naše rodičovství mnohem víc, než si přiznáváme.
Picoultová je známá tím, že staví své příběhy na morálních dilematech a mezilidském napětí. Odebírání srdce však funguje jinak – méně dramaticky, méně konfrontačně. Víc jako pomalá, klidná introspekce. To může pro některé čtenáře působit jednoduše, dokonce obyčejně, ale právě v té obyčejnosti je síla. Mně se líbila lehkost, se kterou autorka vede čtenáře k pochopení toho, že mateřství není jen instinkt, ale také odvaha. Odvaha podívat se na svou minulost, jakkoli bolí, aby člověk neublížil dál.
Paige je navíc hrdinka, která není okamžitě sympatická. Někdy působí nejistě, jindy možná až příliš emotivně, občas nevyváženě. Ale právě díky tomu v ní je něco opravdového – není to „výstavní matka“, která vše zvládá, ani žena, která je zničená svou minulostí natolik, že nemá sílu bojovat. Je uvězněná někde mezi, a z toho mezi se snaží najít vlastní definici lásky, odpovědnosti i svobody. V tomhle směru mě autorka chytila. Mám ráda postavy, které nejsou jen oběťmi nebo jen hrdinkami; Paige je oba extrémy zároveň, a to jí dodává hloubku.
Z analytického hlediska oceňuji práci s dynamikou příběhu. Picoultová velmi dobře dávkuje informace o Paigeině dětství i o její současnosti. Nejde o klasický lineární román; časové roviny jsou přirozeně propojené a minulost prostupuje přítomnost téměř nenápadně. Tempem je kniha spíš klidnější, možná až meditativní, ale nikdy nenudí. Právě tato pomalost umožňuje vnímat detaily, drobná gesta, nevyřčené věty – to, z čeho se skládají vztahy, i když se o nich tolik nemluví.
Pokud bych měla zmínit slabinu, pak by to byla možná určitá předvídatelnost. Od začátku je jasné, kam směřuje Paigeina cesta: hledání matky, hledání sebe, hledání způsobu, jak odpustit. V tomhle směru kniha nepřekvapuje velkými zvraty. Ale popravdě řečeno – u takového typu příběhu to ani není potřeba. Spíš jde o proces, než o výsledek. O to, jak se Paige mění, jak se její strachy rozpouštějí, jak se učí přijímat, že rodiče nejsou dokonalí, a že ona sama dokonalá nebude nikdy. A že přesto může být dobrou matkou.
Blíž, než se zdá: Milý příběh pro klidné odpoledne
Jsou knihy, od kterých očekáváme velké emoce, překvapení a příběh, který v nás bude rezonovat…
Poslední svobodný miliardář – překvapení z žánru, kterému se obvykle vyhýbám
Kdybych si měla podle anotace vybrat knihu, po které běžně sáhnu, Poslední svobodný miliardář od Pippy Grant…
Navždy ty a já: Příběh, který dojímá tiše, ale hluboko
Román Dani Atkins si můžeme klidně spojit s intenzivními emocemi a osudovými rozhodnutími, ale Navždy ty…
Tajemství sídla BlackBerry Hill: Když dům léčí staré rány
Někdy člověk sáhne po knize přesně s vědomím, co od ní čeká. Příjemný příběh, sympatické…
Penzion v Portugalsku: Další příjemný romantický útěk, tentokrát na portugalské pobřeží
Série Romantické útěky od Julie Caplinové si za poslední roky získala řadu čtenářů i posluchačů. A není…
Tessiiny slzy: Provokativní, zneklidňující, ujeté
Román Tessiny slzy od Pepper Winters představuje první díl série Monstra v temnotě a zároveň typický příklad žánru dark…
Začátek něčeho krásného: Příběh, který pohladí, ale hlubší stopu nezanechá
Někdy člověk sáhne po knize proto, že hledá silný příběh plný zvratů, jindy zase potřebuje…
Sestry z Toskánska: Magično, přeslazeno a Itálie – paráda!
Román Sestry z Toskánska od Daniely Sacerdoti otevírá zatím dvoudílnou rodinnou ságu, která sleduje osudy čtyř sester…
Vánoce v rytířském sídle: Panství v Yorkshiru, kde hrdinové hledají sami sebe
Romantické vánoční příběhy mají své pevné místo v prosincovém čtenářském rituálu – člověk hledá útěk…
Layla: Někdy je láska silnější než strach
Colleen Hoover je autorka, která dokáže čtenáře neustále překvapovat tím, jak odvážně překračuje hranice žánrů….
Den je krásný: Hluboce lidský příběh
Kniha Den je krásný od Amabile Giusti je působivým příspěvkem do žánru young adult literatury, který…
Důvod věřit: Audiokniha o síle druhých šancí
Audiokniha Důvod věřit od Rebeccy Yarros je velmi příjemným zážitkem pro milovníky současné romantické prózy…
Návrat do zátoky: Kniha, která potěší svou jednoduchostí a laskavostí
Britská autorka Donna Ashcroft je dobře známá především čtenářkám žánru feel-good románů, které v sobě…
Pod maskou ochrany: Příběh lásky (Bodyguardka)
Kniha Bodyguardka od Katherine Center je příjemná a lehce stravitelná oddechovka s romantickým nádechem, kterou si oblíbí…
Knihu vnímám jako jemný, emočně stabilní příběh, který se dotýká témat, jež jsou univerzální: potřeba bezpečí, touha po přijetí, strach z opuštění, otázka identity. Některé pasáže mě zasáhly víc, jiné mě nechaly chladnější, ale celek působí soudržně a upřímně. Četla se příjemně a s lehkostí. Možná to není román, který ve mně zanechal tak silný otisk jako autorčiny nejznámější knihy, ale rozhodně patří mezi ty, ke kterým bych se jednou mohla vrátit.
Odebírání srdce je román o tom, že cesta k odpuštění není nikdy přímá a že pochopit vlastní matku často znamená pochopit nejprve sebe. Je to kniha, která hřeje i bolí, a zároveň je krásně čtivá. Pokud máte rádi příběhy o vztazích, o nelehkém mateřství a o tom, jak se vyrovnat s minulostí, tohle je titul, který by vám neměl uniknout.
Hodnocení:
