Panáček z popela: Když se minulost ozývá

Zdenka Hamerová patří mezi české autorky, které dokáží psát čtivě, srozumitelně a přístupně pro široké spektrum čtenářů. V jejím nejnovějším románu Panáček z popela se opět pouští do kombinace, která jí jde nejlépe – propojení tajemství a mezilidských vztahů. Knize rozhodně nemůžu upřít čtivost a schopnost vtáhnout čtenáře do děje už od prvních stránek.

Hlavní postavou příběhu je Zora, rozvedená matka hyperaktivního syna, která se snaží zvládnout náročný každodenní život mezi prací, výchovou a osobními zklamáními. Autorka zde velmi přesvědčivě vykresluje realitu mnoha žen – unavených, ale silných, často rozkročených mezi mateřstvím, pracovním nasazením a touhou po klidu. Hamerová má dar psát o ženách tak, že působí skutečně, ne idealizovaně, a právě to dodává příběhu autenticitu.

Jednoho dne se Zora vydává navštívit starší paní Sedláčkovou, která pro ni byla v dětství takřka náhradní babičkou. Místo poklidného setkání ale přichází šok – Ema Sedláčková je nalezena mrtvá. Na první pohled jde o přirozenou smrt, ale něco v Zoře hlodá. Zkušeně vystavěné pochybnosti se brzy promění v soukromé pátrání, které otevře dveře do minulosti, jež měla zůstat navždy uzamčena.

Zdenka Hamerová staví napětí především na psychologické úrovni. Nepotřebuje krvavé scény ani přehnanou brutalitu – místo toho volí tichý, znepokojivý tón, kdy se s hlavní hrdinkou pomalu noříme do minulosti a začínáme si uvědomovat, že to, co jsme považovali za bezpečné, bylo možná léta postavené na lži.
Autorka umí dobře pracovat s motivem důvěry a zrady – s tím, jak těžké je přijmout, že člověk, kterému jsme věřili, mohl být někým úplně jiným. V tom je síla této knihy.

Z hlediska tempa je děj poměrně plynulý, snadno se čte a jednotlivé kapitoly mají přirozený rytmus. Přesto se místy neubráním pocitu, že by příběhu prospěla větší dynamika – napětí sice doutná, ale občas se ztrácí v popisech nebo v pomalejších pasážích, které příběh trochu brzdí. Hamerová je ale zkušená vypravěčka a i přes tuto menší rozvleklost dokáže čtenáře udržet v pozornosti.

Vedle napínavé detektivní zápletky se v knize objevuje i jemná romantická linie, která působí přirozeně a příjemně vyvažuje temnější prvky děje. Hamerová ji umístila do příběhu nenásilně – není samoúčelná, ale slouží jako odlehčení i jako prostředek k dalšímu rozvoji hlavní hrdinky. Zora díky tomu nepůsobí jen jako oběť okolností, ale jako žena, která se i přes bolest a nejistotu dokáže znovu otevřít životu.

Právě tato kombinace – detektivního napětí, osobního růstu a nádechu romantiky – je tím, co Hamerovou odlišuje od mnoha autorů domácích thrillerů. Umí vyvolat napětí, ale zároveň neztrácí lidskost. Čtenář se tak nejen snaží přijít na to, co se vlastně stalo, ale zároveň mu na postavách opravdu záleží.

Panáček z popela je kniha, která si vás získá především svou čtivostí. Přečíst ji „na dva večery“ není nadsázka – stránky ubíhají samy, děj plyne přirozeně a Hamerová vás nenápadně vtáhne do příběhu, aniž byste si toho všimli.
Není to thriller, který by vám vyrazil dech, ale spíš příjemné, napínavé čtení s lidským přesahem, které potěší fanoušky české tvorby i ty, kdo hledají kombinaci tajemství a emocí.

Autorka zůstává věrná svému stylu – přístupnému, srozumitelnému, bez zbytečných kudrlinek. A i když Panáček z popela možná nevynikne mezi žánrovými thrillery jako něco převratného, rozhodně stojí za pozornost. Nabízí zajímavou zápletku, sympatickou hlavní hrdinku a téma, které si po přečtení ještě chvíli nesete v hlavě.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *