Zasněžený polibek: Krásná obálka, slabší obsah

Knihu Zasněžený polibek nelze přehlédnout. Její obálka je doslova vizuální pohlazení — jemné barevné ladění, zasněžená atmosféra, romanticky laděná ilustrace s dotekem pohádkovosti. Už samotný pohled na ni evokuje očekávání příběhu, který bude plný tepla, světýlek a vůně horké čokolády. V tomto směru odvedlo nakladatelství i ilustrátor skvělou práci; obal dokonale splňuje roli pozvánky do vánočního snu. Bohužel právě tento vizuální příslib zvyšuje čtenářská očekávání natolik, že samotný příběh pak působí o to slabším dojmem.

Petra Martišková má dobře rozpoznatelný rukopis: čtivý, svižný a přístupný, často s romantickou linkou a důrazem na emoce. Zasněžený polibek z těchto ingrediencí vychází, přesto však výsledek působí poněkud nedopečeně. Hlavní hrdinka Grace je dívka s jasným cílem – dostat se na medicínu a vyhnout se rozptylujícím citům. Autorčina snaha vytvořit silnou, ambiciózní protagonistku je patrná. Jenže její rozhodnutí, myšlenkové pochody i konání působí často až dětsky. Cameron, mužský protějšek, je typický romantický ideál, ale bez přesvědčivé hloubky. Výsledkem je dvojice, která spíše připomíná postavy z pohádky než z reálného života.

Styl psaní se čte lehce, má svižnost a tempo, ale chybí mu autenticita. Dialogy často znějí nepřirozeně, někdy až nuceně, jako by autorka chtěla napodobit filmový scénář romantické komedie, která se odehrává „mezi vánočními světýlky“. To, co by mohlo být kouzelné, se místy mění v kýč.

Autorka se zde dotýká klasických vánočně-romantických motivů — kontrastu mezi rozumem a citem, napětím mezi plánem a spontánností, mezi jistotou a rizikem. Myšlenka, že nejlepší věci v životě se naplánovat nedají, je sice nosná, ale zpracování zůstává na povrchu. Jako čtenář cítím, že autenticita emocí chybí; city jsou popisovány, neprožívány. Připomíná to ozdobený vánoční strom, pod nímž ale chybí opravdový dárek.

Problémem knihy je i způsob, jakým „děti“ vstupují do dospělého světa. Grace i Cameron se pohybují v prostředí, které má působit seriózně – nemocnice, studium medicíny – ale jejich chování tomu zcela neodpovídá. Místo zralých vysokoškoláků vidíme dospívající, kteří plavou v pocitech a často jednají impulzivně. Výsledkem je ztráta uvěřitelnosti, a tím i čtenářské zaujetí.

Zasněžený polibek má krásný obal, příjemnou vánoční atmosféru a několik dojemných momentů, ale jako celek působí spíš jako prchavý sen než jako příběh, který by v čtenáři zanechal hlubší stopu. Vše, co na první pohled září, se po pár stranách ukáže jako povrchní.

Oceňuju autorčinu snahu navodit vánoční náladu a nabídnout čtenářům romantický únik, ale tentokrát zůstala spíš u skořápky emocí než u jejich podstaty. Martišková umí psát s lehkostí i vřelostí, což je patrné i zde, jen chybí jistý cit pro psychologickou práci s postavami, který by tolik potřebovaly.
Pro mě osobně to byla kniha, která neurazí, ale ani nenadchne — spíš sladký dezert, který po chvíli ztratí chuť.

A ještě bych chtěla zmínit, že kniha byla koncipovávána jako adventní kalendář, kdy si knížku čtete hezky den po dni a každý den si „rozbalujete“ jednu kapitolu. Tento koncept mne naprosto nadchnul, i když tento adventní kalendář nebyl úplně to pravé ořechové pro mou maličkost, ale jsem si jistá, že další adventní kalendáře si nenechám ujít.

Hodnocení: