Román Pravda o Ruby Cooperové je výrazný psychologický příběh, který stojí především na silně vykreslených postavách a postupném odhalování minulosti. Liz Nugent zde opět potvrzuje, že její největší síla spočívá ve schopnosti vytvořit komplexní, uvěřitelné a často velmi nepříjemně lidské charaktery.
Příběh sleduje osudy dvou sester, jejichž životy zásadně ovlivní událost z dospívání. Klíčovým prvkem knihy je především to, jak se tato událost promítá do jejich dalších životů a jak rozdílně ji jednotlivé postavy nesou.
Postava Ruby je v tomto ohledu mimořádně výrazná – a zároveň velmi obtížně uchopitelná. Nejde o hrdinku, se kterou by se čtenář mohl snadno identifikovat. Naopak. Ruby působí manipulativně, využívá lži a slabosti druhých ve svůj prospěch a její chování je často až frustrující. Zranitelnost u ní není na první pohled patrná a ani není nutně klíčem k jejímu pochopení. Spíše jde o postavu, která „nějak funguje“, přežívá a jde si za svým – bez zjevné potřeby reflektovat vlastní vinu nebo nést důsledky svých činů v podobě výčitek svědomí.
Právě tato nejednoznačnost je jedním z nejsilnějších aspektů knihy. Není zcela jasné, nakolik je její chování důsledkem traumatu a rodinného prostředí, a nakolik jde o její vlastní osobnostní nastavení.
I její sestra Erin nese důsledky událostí, i když jiným způsobem než Ruby. Přesto je patrné, že její život je situací z minulosti hluboce poznamenán a je zřejmé, že se s ní nikdy plně nevyrovnala. Tento kontrast mezi sestrami je výrazný a funkční.
Velmi dobře funguje i způsob, jakým autorka dávkuje informace. Postupné odhalování událostí a rozdílných perspektiv nutí čtenáře přehodnocovat vlastní názory na postavy i samotný příběh. Zvratů je v knize skutečně mnoho, ale nepůsobí samoúčelně – naopak přirozeně vyplývají z charakterů postav a jejich jednání.
Psychologická věrohodnost je jednou z největších předností knihy. Postavy nejsou černobílé a jejich motivace nejsou vždy jednoznačné. Přesto však nelze říci, že by nebylo zřejmé, kdo je obětí a kdo nese hlavní vinu – spíše se ukazuje, že odpovědnost je rozprostřena mezi více postav, zejména v rámci rodinné dynamiky.
Tempo vyprávění je převážně svižné a čtivé. Objevuje se sice jedno slabší místo, které působí o něco pomaleji, ale nijak zásadně nenarušuje celkový dojem z knihy.
Styl autorky je úsporný, přesný a funkční. Nezahlcuje čtenáře zbytečnými popisy, soustředí se na emoce, myšlenky a vztahy mezi postavami, což přispívá k celkové čtivosti a autentičnosti textu.
Osobně mě kniha zaujala především svou schopností udržet napětí prostřednictvím psychologie postav a neustálého zpochybňování toho, co si o nich myslíme. Přestože je hlavní postava místy až nesnesitelná, právě to činí čtení tak poutavým.
Celkově hodnotím Pravdu o Ruby Cooperové jako velmi povedený psychologický román s promyšlenou strukturou, silnými postavami a množstvím překvapivých zvratů. Přes drobné výkyvy v tempu jde o čtivou a kvalitně vystavěnou knihu, kterou mohu rozhodně doporučit.
Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji George Publishing s. r. o. Vaše knihy jsou skvělé a jsem moc ráda, že je vydáváte! Jste skvělí! Děkuji.
Hodnocení:
