Když jsem sahala po audioknize Hranice bolesti, měla jsem poměrně vysoká očekávání. Od Evy Brykner jsem totiž už četla Hladinu krve, která mě nadchla natolik, že jsem vůbec neváhala dát šanci dalšímu autorčinu příběhu. Často se říká, že navázat na velmi povedenou knihu bývá těžké. Tady se ale ukázalo, že šlo o zbytečné obavy.
Už od prvních minut jsem měla pocit, že poslouchám přesně ten typ detektivky, který mám ráda. Takovou, která nestaví jen na samotném pátrání po pachateli, ale především na atmosféře, psychologii postav a postupném odhalování toho, co se odehrálo před lety. V centru dění stojí brutální vražda třináctileté Terezky. Případ se po třiceti letech znovu otevírá a s ním se vracejí i dávno potlačené vzpomínky, bolest a otázky, na které nikdy nikdo nenašel odpověď.
Právě název Hranice bolesti podle mě dokonale vystihuje podstatu celého příběhu. Nejde jen o bolest oběti, ale především o bolest těch, kteří zůstali žít dál. O rodiče, blízké i všechny, které tragédie zasáhla a jejichž život se v jediném okamžiku nenávratně změnil. Eva Brykner tak nepíše pouze detektivku, ale současně velmi citlivě ukazuje, že některé rány se ani po desetiletích úplně nezahojí.
Příběh mě pohltil překvapivě rychle. Byla to přesně ta audiokniha, kterou si člověk pouští při každé možné příležitosti – při cestě autem, domácích pracích nebo večer před spaním s tím, že si poslechne ještě jednu kapitolu. Jenže jedna kapitola nikdy nestačí. Autorka umí dávkovat informace tak, že zvědavost přirozeně roste a člověk chce stále vědět víc.
Přiznávám, že pachatele jsem odhadla poměrně brzy. Kupodivu mi to ale vůbec nezkazilo zážitek. Naopak jsem si uvědomila, že síla této knihy nespočívá pouze v otázce kdo, ale hlavně proč. Mnohem zajímavější než samotné rozuzlení pro mě bylo sledovat, jak do sebe jednotlivé střípky zapadají, jak se postupně odhalují vztahy mezi postavami a jak každá nová informace mění pohled na události, které se zdály být dávno uzavřené.
Velkou pochvalu si zaslouží také interpret Ondřej Dvořáček. Jeho hlas se k příběhu výborně hodí a po celou dobu působí naprosto přirozeně. Dokáže citlivě měnit tempo i emoce, aniž by sklouzával k přehnané dramatizaci. Jednotlivé postavy od sebe odlišuje nenásilně a velmi dobře pracuje s napětím. Přesně takový přednes mám u detektivek ráda – interpret není dominantou příběhu, ale jeho přirozenou součástí.
Hranice bolesti: Detektivka, která zůstává především příběhem o lidech
Když jsem sahala po audioknize Hranice bolesti, měla jsem poměrně vysoká očekávání. Od Evy Brykner jsem…
Duch Pankráce: Silná historie, slabší emoce
Audiokniha Duch Pankráce autorky Petry Klabouchové představuje historický román inspirovaný skutečnými událostmi odehrávajícími se v pankrácké věznici…
Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače
Audiokniha Svět elitního vyjednavače představuje mimořádně silné svědectví o světě, který většina z nás zná pouze z…
Zasněžený polibek: Krásná obálka, slabší obsah
Knihu Zasněžený polibek nelze přehlédnout. Její obálka je doslova vizuální pohlazení — jemné barevné ladění, zasněžená atmosféra,…
Anna R.: Tíha války na bedrech ženy
Audiokniha Anna R. od Jany Poncarové je emotivní ponor do reálných osudů z první světové války, který…
Houbařka: Silné téma, pomalé tempo. Proč mě příběh nevtáhl?
Román Houbařka od Viktorie Hanišové patří mezi knihy, které se nesnaží čtenáře ohromit rychlým dějem nebo dramatickými…
Líbil se mi také autorčin styl psaní. Je svižný, čtivý a přitom dostatečně propracovaný. Nikde jsem neměla pocit zbytečné vaty nebo scén, které by příběh jen natahovaly. Každá kapitola měla svůj význam a děj plynul přirozeně až do samotného závěru. Přestože se jedná o poměrně temné téma, autorka nesází na prvoplánovou brutalitu. Mnohem silněji působí právě emoce postav a vědomí, že některé následky zločinu nelze napravit ani po mnoha letech.
Musím říct, že během poslechu jsem vlastně nenašla nic, co by mi vyloženě vadilo. To se mi nestává často. Obvykle se objeví alespoň drobnost, kterou bych autorovi vytkla, tady jsem ale příběh přijímala přesně tak, jak byl vyprávěn. Fungovalo na mě tempo, postavy, dialogy i způsob, jakým se jednotlivé dějové linky propojovaly.
Hranice bolesti bych doporučila všem, kdo mají rádi kvalitní české detektivky. Nejen těm, kteří hledají napětí, ale i posluchačům, kteří oceňují propracované postavy a příběhy založené na emocích. Je to jedna z těch audioknih, které vás nenutí poslouchat proto, že potřebujete znát konec. Nutí vás pokračovat proto, že vám začnou záležet na lidech, jejichž osudy sledujete.
Po doposlouchání jsem měla jedinou myšlenku – že bych si od Evy Brykner nejraději pustila další knihu hned následující den. A myslím, že právě to je pro autora i interpreta ta nejlepší vizitka. Když totiž po téměř osmi hodinách nemáte pocit, že příběh skončil, ale že vám bude ještě chvíli chybět, znamená to, že se podařilo vytvořit něco víc než jen dobrou detektivku. Podařilo se vytvořit příběh, který si s sebou posluchač odnese ještě dlouho po poslední větě.
Za poskytnutí této recenzní audioknihy děkuji Audiotéce. Spolupráce s vámi pro mne hodně znamená.
Hodnocení:
