Křeslo vykoupení: Velmi povedené…

Když jsem se pouštěla do šestého dílu série s Washingtonem Poem, měla jsem velká očekávání. Předchozí díly mě totiž přesvědčily, že M. W. Craven patří mezi autory, kteří umí napsat detektivku tak, že čtenáře nepustí ani na chvíli. Po dočtení Křesla vykoupení ale můžu říct, že moje očekávání nejen splnil, ale v mnoha ohledech i překonal. Pro mě je to jedna z nejlepších knih celé série a zároveň jeden z nejlepších thrillerů, které jsem kdy četla.

Příběh začíná nálezem brutálně zavražděného muže přivázaného ke stromu. Na první pohled jde o další neobvyklou vraždu, ale postupně se ukazuje, že případ sahá hluboko do minulosti a souvisí s tragédií starou patnáct let. Přestože se děj může zdát složitý, autor ho vede s naprostou jistotou. Každá nová informace dává smysl, každá stopa má své místo a čtenář má neustále pocit, že se blíží rozuzlení. Jenže právě ve chvíli, kdy si myslí, že už všechno pochopil, přijde další zvrat, který převrátí celý případ vzhůru nohama.

Na celé sérii nejvíc obdivuji způsob, jakým M. W. Craven pracuje s napětím. Nevsází jen na krvavé vraždy nebo šokující odhalení, ale především na psychologii postav a promyšlené vyšetřování. Díky tomu jsem měla pocit, že jsem součástí případu a snažím se jednotlivé střípky skládat společně s vyšetřovateli. Autor navíc dokáže čtenáře nenápadně odvádět od správného řešení, aniž by působil nefér. Když se nakonec odhalí pravda, všechno do sebe zapadne a člověk si uvědomí, že měl všechny potřebné informace před očima už mnohem dřív.

Velkou zásluhu na kvalitě knihy mají hlavní postavy. Washington Poe je přesně takový vyšetřovatel, jakého mám v detektivkách ráda. Je inteligentní, tvrdohlavý, často jedná podle vlastního úsudku a nebojí se porušit pravidla, pokud věří, že to povede ke spravedlnosti. Není dokonalý, a právě proto působí lidsky. Přestože je hlavní tváří celé série, moje nejoblíbenější postava je jednoznačně Tilly Bradshawová.

Tilly je podle mě jednou z nejzajímavějších postav současných detektivek. Je geniální analytička, která dokáže během chvíle odhalit souvislosti, kterých si ostatní ani nevšimnou. Zároveň je ale svá, upřímná a často říká věci přesně tak, jak je vidí. Její odlišnost autor nepoužívá jako laciný prostředek k pobavení, ale jako přirozenou součást její osobnosti. Právě díky tomu jsem si ji oblíbila už v prvním díle a s každou další knihou ji mám raději. Chemie mezi ní a Poem funguje výborně a jejich spolupráce je jedním z hlavních důvodů, proč se k této sérii stále vracím.

Velmi silnou stránkou knihy je také atmosféra. Anglické prostředí má své nezaměnitelné kouzlo a autor ho umí skvěle využít. Při čtení jsem si dokázala živě představit místa, kde se příběh odehrává, a měla jsem pocit, jako bych byla přímo uprostřed vyšetřování. K tomu přispívá i svižné tempo. Kniha nemá hluchá místa a každá kapitola přináší něco nového. Často jsem si říkala, že přečtu už jen jednu kapitolu, ale nakonec jsem pokračovala dál, protože jsem jednoduše potřebovala vědět, co se stane.

Líbí se mi také, že autor nepíše pouze o vraždách. Pod povrchem napínavého příběhu se objevují témata viny, vykoupení, traumatu i toho, jak minulost dokáže ovlivnit celý lidský život. Díky tomu není kniha jen obyčejnou detektivkou, ale nabízí i prostor k zamyšlení nad tím, jak složité mohou být lidské osudy a jak tenká někdy bývá hranice mezi viníkem a obětí.

Přečetla jsem všechny předchozí díly série a až na jeden mě všechny nadchly. Křeslo vykoupení se ale podle mě řadí k úplné špičce. Je vidět, že autor své postavy dokonale zná a umí je dál rozvíjet, aniž by ztrácely svou přirozenost. Série si i po šesti dílech drží vysokou kvalitu, což rozhodně nebývá pravidlem.

Nejtěžší okamžik při čtení nepřišel během vyšetřování ani při odhalení pachatele, ale ve chvíli, kdy jsem otočila poslední stránku. Místo úlevy jsem cítila hlavně smutek, že příběh skončil a že budu muset čekat na další setkání s Poem a především s Tilly. A myslím, že právě to je známka opravdu výjimečné knihy – ne že vás nutí obracet stránky co nejrychleji, ale že si po dočtení přejete, aby ještě žádná z nich nebyla ta poslední.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *