Hrdinou svého života jsi ty: Zamysli se nad vlastním příběhem

Když jsem otevřela knihu Hrdinou svého života jsi ty: Terapeutická síla příběhů od Johany Růžkové, vlastně jsem příliš nevěděla, co od ní očekávat. Už samotné propojení současné fantasy literatury s psychologií a terapeutickou prací působilo neobvykle a vzbuzovalo mou zvědavost. Zároveň ale musím přiznat, že po přečtení prvních stránek se dostavila mírná skepse. Nejsem totiž fanouškem fantasy a příběhový svět, na kterém autorka svou knihu vystavěla, pro mě zpočátku představoval spíše překážku než prostředek, který by mě vtáhl do čtení.

To ovšem není výtka vůči autorce ani způsobu, jakým s příběhy pracuje. Je to především otázka osobních čtenářských preferencí. Fantasy světy Hunger Games, Divergence, Zaklínače či dalších známých děl jednoduše nejsou prostředím, ve kterém bych se cítila jako doma. A tak jsem se v úvodu chvílemi trochu hledala. Postupně jsem však začala objevovat to, co je podle mého názoru skutečným jádrem a zároveň největší předností celé knihy.

Fantasy příběhy zde totiž nejsou cílem. Jsou prostředkem, jak čtenáře přivést k jeho vlastnímu příběhu.

A právě v tomto okamžiku si mě kniha získala.

Velmi se mi líbily pasáže, ve kterých autorka opouští samotný rozbor příběhů a obrací pozornost přímo ke čtenáři. Vybízí jej, aby se zastavil, přemýšlel o sobě, svých vztazích, emocích, zkušenostech, obavách, ale také o vlastních zdrojích a možnostech. Obzvlášť povedené jsou podle mě takzvané „pozvánky na cestu“. Právě ty patřily k částem, které mě v celé knize oslovily nejvíce.

Nejde přitom pouze o obecné otázky k zamyšlení. Čtenář dostává prostor vztáhnout předkládaná témata ke svému vlastnímu životu a uvědomit si věci, které možná běžně přehlíží nebo pro které zatím neměl slova. Kniha tak nezůstává u pasivního předávání informací, ale snaží se člověka aktivně zapojit. A právě zde podle mě velmi dobře funguje její terapeutický přesah.

Za silnou stránku považuji také způsob, jakým jsou jednotlivá psychologická témata vysvětlována. Autorka se dotýká oblastí, které jsou pro dospívající mimořádně aktuální – vztahů s vrstevníky i rodinou, sebepojetí, sebevědomí, úzkostí, depresivního prožívání, sebepoškozování nebo hledání vlastní identity a vnitřní síly. Přesto kniha nepůsobí jako učebnice psychologie ani jako strohá svépomocná příručka. Psychologická témata jsou zasazena do kontextu příběhů, postav a jejich rozhodování, díky čemuž mohou být pro mladého čtenáře mnohem přístupnější.

A zde podle mě spočívá také originalita celé knihy. Příběhy a postavy mohou vytvářet určitou bezpečnou vzdálenost. Někdy je totiž jednodušší nejprve přemýšlet o tom, co prožívá literární hrdina, a teprve následně si položit otázku, zda něco podobného neprožíváme i my sami. Fantasy příběh se tak může stát jakýmsi mostem mezi světem fikce a vlastní zkušeností.

Přestože je kniha využitelná pro široké spektrum čtenářů, osobně vnímám její největší potenciál právě u dospívajících a mladých lidí. Jednak kvůli volbě příběhů, které jsou jim generačně blízké, ale především kvůli způsobu, jakým s nimi autorka komunikuje. Nesnaží se mentorovat ani nabízet jednoduchá univerzální řešení. Spíše čtenáře provází, pokládá mu otázky a vytváří prostor, aby odpovědi hledal také sám v sobě.

To ovšem neznamená, že by kniha byla určena výhradně dospívajícím. Smysl může mít také pro rodiče, psychology, terapeuty, pracovníky v sociálních službách nebo kohokoliv, koho zajímá duševní zdraví mladých lidí. Pro odborníka může být zajímavá mimo jiné právě jako inspirace, jak o náročných psychologických tématech mluvit jinak a jak při práci využít sílu příběhu, metafory a identifikace s hrdinou.

Můj vztah ke knize se tedy během čtení poměrně výrazně proměnil. Od počáteční skepse a lehkého zápasu s fantasy světem jsem se dostala k momentu, kdy jsem se těšila především na části, které čtenáře vybízejí k vlastnímu přemýšlení a práci se sebou. A právě díky nim v mých očích kniha výrazně stoupla.

Hrdinou svého života jsi ty je neobvyklá, originální a velmi dobře promyšlená kniha, která ukazuje, že příběhy nemusí sloužit pouze k tomu, abychom na chvíli unikli do jiného světa. Mohou nám také pomoci lépe porozumět tomu našemu – a možná především sami sobě.

A i když ze mě Johana Růžková milovnici fantasy nejspíš neudělala, dokázala mi ukázat jeho svět z perspektivy, kterou jsem předtím příliš nevnímala. Jako prostor, ve kterém můžeme prostřednictvím příběhů druhých bezpečněji objevovat také svůj vlastní příběh.

Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji nakladatelství Portál.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *