Poslední výkřik: Skočila, spadla, nebo jí někdo pomohl?

Written by on in Recenze audioknih
PinPrint

Alison Belsham patří mezi autorky, po jejichž knihách sahám s velkou chutí. Její příběhy mi sedí, baví mě způsob, jakým vystavuje kriminální zápletky, a série s inspektorkou Lexi Bennettovou rozhodně není výjimkou. Už první díl se mi moc líbil, takže jsem byla zvědavá, co přinese pokračování s názvem Poslední výkřik. A můžu rovnou prozradit, že ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Právě naopak.

Lexi Bennettová se prochází ulicemi Canterbury, když zaslechne křik. Pod jednou z městských věží následně objeví tělo dospívající dívky. Na první pohled se nabízí několik možností. Nešťastná náhoda? Sebevražda? Nebo dívce někdo pomohl dolů?

Její rodiče jsou přesvědčení, že Olivia neměla jediný důvod vzít si život. Podobně mluví také Lexiin synovec Sam, který ji znal. Samozřejmě ještě není důvod předpokládat, že za její smrtí stojí někdo další. Jenže potom dojde k další podobné události a Lexi začíná tušit, že před sebou možná nemá několik tragických případů, ale něco mnohem děsivějšího.

Mohlo by jít o sériového vraha? A pokud ano, podle čeho si vybírá své oběti?

Právě samotný případ mě na Posledním výkřiku bavil od začátku. Autorka předkládá dostatek otázek na to, aby neustále udržovala zvědavost, a postupně odkrývá další střípky, ze kterých se začíná skládat mnohem větší obraz. Přesně tenhle typ detektivek mám ráda. Vyšetřování není jen prostředkem, jak se dostat od první mrtvoly k závěrečnému odhalení. Baví mě sledovat samotnou cestu, hledání souvislostí, nové informace i okamžiky, kdy se původní předpoklady začínají měnit.

Velkou zásluhu na tom má samozřejmě samotná Lexi Bennettová.

Lexi jsem si oblíbila už v předchozím díle a Poslední výkřik mě jen utvrdil v tom, že je to vyšetřovatelka, se kterou chci trávit další případy. Je schopná, přemýšlivá a ve své práci zkrátka dobrá. Nemusí kolem sebe neustále dělat velká gesta, aby čtenář – nebo v tomto případě posluchač – věděl, že má situaci pevně v rukou.

Tentokrát je navíc případ propojen také s jejím soukromým životem prostřednictvím synovce Sama. Olivia pro něj totiž nebyla pouze anonymní dívkou z policejního spisu. Znal ji. Tím se celé vyšetřování dostává k Lexi zase o něco blíž a do příběhu vstupuje osobnější rovina.

Přesto jsem neměla pocit, že by autorka kvůli ní upozadila samotné vyšetřování. To zůstává hlavním motorem příběhu a jeho tempo mi vyhovovalo od začátku až do konce. Nenašla jsem tady žádná hluchá místa ani pasáže, u kterých bych čekala, až se příběh zase konečně rozběhne. Naopak jsem audioknihu poslouchala s chutí a byla jsem zvědavá, jak se Lexi celého případu ujme a kam ji jednotlivé stopy nakonec zavedou.

A nezklamala mě.

Alison Belsham podle mě velmi dobře pracuje také s dávkováním informací. Není potřeba neustále chrlit jeden šokující zvrat za druhým. Mnohem důležitější je, aby měl posluchač důvod chtít znát další odpověď. A tady jsem ho měla prakticky pořád. Co se skutečně stalo? Jak spolu jednotlivé události souvisejí? Kdo za nimi stojí? A podaří se Lexi přijít na pravdu dřív, než se stane něco dalšího?

K tomu se přidává příjemně vykreslená atmosféra Canterbury. Historické město tvoří zajímavé pozadí pro temný kriminální příběh a celé vyšetřování díky němu získává vlastní charakter. Prostředí na sebe zbytečně nestrhává pozornost, ale příběh příjemně doplňuje.

V případě audioknihy je ale samozřejmě jen polovinou úspěchu samotný text. Sebelepší detektivka může při nevhodné interpretaci ztratit velkou část atmosféry. A tady přichází další důvod, proč jsem si Poslední výkřik tolik užila.

Klára Cibulková odvedla skvělou práci.

Její interpretace mi k příběhu i samotné Lexi výborně seděla. Poslech působí přirozeně, nikde mě nic nerušilo a vyprávění má přesně takové tempo, jaké podobný typ detektivky potřebuje. Napínavé momenty mají správný náboj, klidnější části zase dostatek prostoru a výsledkem je audiokniha, která se velmi dobře poslouchá i po delší dobu.

A to je podle mě u více než jedenáctihodinové nahrávky poměrně důležité. Poslední výkřik má 11 hodin a 36 minut, ale během poslechu jsem neměla pocit, že by byl příběh zbytečně natahovaný. Naopak mi čas strávený s Lexi utekl velmi příjemně.

Pokud jste četli nebo poslouchali první díl série a Lexi Bennettová vám sedla stejně jako mně, tady podle mě není příliš nad čím váhat. Druhý případ si drží kvalitu svého předchůdce a já osobně bych jen těžko rozhodovala, který z obou dílů mám raději. Skvělé jsou pro mě oba.

Poslednímu výkřiku vlastně nemám co vytknout. A nemám potřebu hledat nějakou drobnost jen proto, aby v recenzi zazněla také kritika. Bavila mě zápletka, bavilo mě vyšetřování, mám ráda Lexi, tempo mi vyhovovalo a audioknižní interpretace celý zážitek ještě podpořila.

Alison Belsham znovu potvrdila, proč její knihy tak ráda čtu a poslouchám. Pokud máte rádi detektivky se zajímavým případem, sympatickou a schopnou vyšetřovatelkou a vyprávěním, které si po celou dobu udržuje tempo, Poslední výkřik rozhodně stojí za pozornost.

A já? Já si klidně nechám naservírovat další případ Lexi Bennettové. Nejlépe co nejdříve.

Audioknihu jsem poslouchala v rámci spolupráce s Audiotékou. Děkuji za možnost poslechu.

Hodnocení:

PinPrint

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *