Tajemství sídla BlackBerry Hill: Když dům léčí staré rány

Někdy člověk sáhne po knize přesně s vědomím, co od ní čeká. Příjemný příběh, sympatické postavy, špetku romantiky a místo, ze kterého se nebude chtít odcházet. Přesně tak na mě působilo Tajemství sídla BlackBerry Hill od Donny Alward.

Abby se po nečekaném dědictví ocitá na místě, které pro ni mělo být jen krátkou zastávkou před návratem domů. Staré sídlo však skrývá víc než jen oprýskané zdi a zanedbanou zahradu. Má svou minulost, své vzpomínky a zvláštní atmosféru, která člověka pomalu nutí zpomalit. A právě to se mi na celé knize líbilo asi nejvíc.

Přestože je romantická linka od začátku poměrně předvídatelná, vůbec mi to nevadilo. Naopak. U podobných příběhů nepátrám po šokujících zvratech ani po dramatických odhaleních. Čtu je proto, že si chci odpočinout, ponořit se do příjemného prostředí a strávit několik večerů ve společnosti postav, kterým budu držet palce. Donna Alward přesně tohle umí.

Abby mi byla od prvních stránek sympatická. Nepůsobí jako dokonalá hrdinka, ale jako žena, která se snaží najít své místo a vyrovnat se s tím, co jí život přinesl. Její rozhodování působí přirozeně a uvěřitelně. Stejně tak Tom není klasickým romantickým princem na bílém koni. Je lidský, klidný a jeho vztah s Abby se vyvíjí pozvolna. Díky tomu mezi nimi nevzniká umělá chemie založená na dramatických scénách, ale spíš pocit, že si k sobě dva lidé opravdu hledají cestu.

Velkou roli zde ale podle mě nehraje jen romantika. Skutečnou hlavní postavou je totiž samotné sídlo BlackBerry Hill. Autorka dokázala vytvořit prostředí, které má vlastní charakter. Starý dům není jen kulisou, ale místem, které probouzí otázky, vybízí k objevování minulosti a postupně odhaluje své příběhy. Právě díky tomu má kniha jemně tajemnou atmosféru, která ji odlišuje od řady jiných romantických románů.

Líbilo se mi také tempo vyprávění. Není uspěchané ani přeplněné dramatem. Děj plyne přirozeně a nechává dostatek prostoru pro vztahy mezi postavami, poznávání místního prostředí i postupné skládání rodinné historie. Je to typ knihy, u které člověk nemá potřebu neustále otáčet stránky kvůli napětí, ale proto, že je mu v jejím světě jednoduše dobře.

Oceňuji i to, že autorka nestaví příběh jen na romantické lince. Nenápadně se dotýká témat domova, rodinných vazeb, minulosti i odvahy začít znovu. Nejsou podaná těžkopádně ani přehnaně emotivně. Přicházejí přirozeně spolu s tím, jak Abby poznává nejen historii domu, ale i sama sebe.

Pokud bych měla hledat něco, co by některým čtenářům mohlo vadit, pak právě ona předvídatelnost. Milovníci velkých dějových zvratů nebo psychologických thrillerů zde pravděpodobně nenajdou to, co hledají. Jenže mám pocit, že o to tady vlastně vůbec nejde. Tahle kniha nesází na překvapení. Její síla spočívá v atmosféře, příjemném vyprávění a pocitu, který ve čtenáři zůstává i po dočtení poslední stránky.

Právě atmosféra je podle mě tím největším kouzlem celého románu. Měla jsem chuť projít se po staré verandě, nahlédnout do zarostlé zahrady nebo jen sedět s hrnkem čaje a poslouchat ticho starého domu. Knihy, které dokážou vytvořit tak živé prostředí, si vždycky zapamatuji mnohem déle než ty, které spoléhají jen na samotný děj.

Tajemství sídla BlackBerry Hill je přesně tím typem románu, po kterém sáhnete, když si chcete odpočinout od hektického dne. Nabízí příběh plný lidskosti, sympatických postav, jemného tajemství a romantiky, která sice nepřekvapí, ale zahřeje. A někdy je právě tohle přesně to, co člověk od knihy potřebuje.

Já jsem si čtení nakonec opravdu užila. Ne proto, že by přinášelo něco revolučního, ale protože dělá dobře to, čím chce být – vytváří příjemný, laskavý příběh, do kterého je radost se na pár večerů ponořit. A občas je to mnohem cennější než komplikované zápletky nebo šokující finále.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *