Černé zlato – drsná Aljaška tentokrát v průměrné detektivce

Aljaška, nekonečná zima, odlehlá ropná pole a komunita lidí, která žije a pracuje stovky kilometrů od běžné civilizace. Už samotné prostředí čtvrtého případu Kate Shugakové slibuje pořádně drsnou detektivku. A přestože Černé zlato od Dany Stabenow rozhodně není špatnou knihou, tentokrát ve mně po dočtení nezanechalo nic víc než pocit dobře odvedené, ale poměrně průměrné detektivky.

Kate Shugaková se tentokrát vydává daleko na sever Aljašky, kde ji společnost Royal Petroleum Company najme jako soukromou vyšetřovatelku. Mezi zaměstnanci ropných polí se objevují drogy a série podezřelých předávkování začíná představovat skutečný problém. Kate se proto v utajení snaží zjistit, kdo těžaře zásobuje kokainem. Jak už to ale v detektivkách bývá, původně poměrně jasně vymezený úkol se začne komplikovat a ukazuje se, že v pozadí se může odehrávat něco mnohem většího.

Více z děje prozrazovat nechci. Právě postupné zjišťování toho, co se v izolované komunitě skutečně děje, je jednou z věcí, které na knize fungují dobře.

Co mě na sérii s Kate Shugakovou baví dlouhodobě, je především její neobvyklé prostředí. Aljaška dodává těmto detektivkám charakter, který je odlišuje od spousty jiných kriminálních sérií. V Černém zlatě je tento prvek ještě výraznější. Ropná pole na dalekém severu, extrémní zima, dlouhá tma a obrovská vzdálenost od civilizace vytvářejí velmi specifickou atmosféru.

Člověk má při čtení pocit určité izolovanosti. Lidé zde společně tráví dlouhé týdny, tvrdě pracují a ve volném čase hledají způsoby, jak uniknout stereotypu i náročným podmínkám. Alkohol, hazard a další problémy pak do tohoto prostředí vlastně přirozeně zapadají. Dana Stabenow dokáže prostředí vykreslit natolik dobře, že není jen kulisou vyšetřování, ale důležitou součástí celého příběhu.

A samozřejmě je tu Kate.

Právě ona je jedním z důvodů, proč se k této sérii čas od času ráda vracím. Je svérázná, samostatná a dobře zapadá do drsného prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají. Není to hrdinka, která by se snažila být za každou cenu sympatická, a možná právě proto působí autenticky.

Samotná detektivní zápletka mě ale tentokrát tolik neoslovila.

Není špatná. Vyšetřování má své zajímavé momenty, příběh se dobře čte a byla jsem zvědavá, kam Kateino pátrání povede. Jen mi zde chybělo něco, co by knihu posunulo nad úroveň klasické žánrové detektivky. Nějaký moment, překvapení nebo silnější emoce, díky nimž bych si na příběh vzpomněla ještě dlouho po jeho dočtení.

A to se tentokrát nestalo.

Černé zlato je pro mě zkrátka taková poctivá detektivka na několik večerů. Čte se dobře, má zajímavé prostředí, sympatickou hlavní hrdinku a funkční zápletku. Zároveň ale znám řadu detektivek a kriminálních sérií, které mě dokážou vtáhnout mnohem intenzivněji a u kterých mám problém knihu odložit. Tady jsem podobný pocit neměla.

To ovšem neznamená, že bych na sérii s Kate Shugakovou zanevřela. Právě naopak. Myslím, že její kouzlo pro mě spočívá i v tom, že se k ní můžu čas od času vrátit, aniž bych od každého dílu očekávala naprosté nadšení. Kate si občas ráda přečtu a ráda se s ní znovu podívám na Aljašku. Jen ji jednoduše neřadím mezi své úplně nejoblíbenější detektivní série.

A vlastně mi to vůbec nevadí.

Ne každá kniha musí být pětihvězdičková a ne každá detektivka musí přinést geniální zápletku, na kterou budu vzpomínat ještě za několik let. Někdy stačí, když nabídne několik hodin příjemného čtení a zajímavé prostředí. A přesně tak na mě působilo Černé zlato.

Za zmínku stojí i téma peněz, které se příběhem přirozeně prolíná. Prostředí ropného průmyslu, velkých společností a lidí ochotných pracovat v extrémních podmínkách za velmi dobré peníze vytváří vhodné podhoubí pro příběh, v němž se postupně ukazuje, že touha po větším zisku dokáže být pořádně nebezpečná. Drogy totiž nakonec nemusí být tím jediným, o co jde.

Pokud máte rádi klasické detektivky a láká vás neobvyklé prostředí Aljašky, série s Kate Shugakovou určitě stojí za vyzkoušení. Černé zlato sice osobně neřadím mezi knihy, které by mě nějak výrazně nadchly, ale ani mě nezklamalo. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala – solidní detektivní příběh se zajímavou hlavní hrdinkou a prostředím, které mu dodává vlastní tvář.

Za mě tedy tentokrát dobré, ale nikoli výjimečné čtení. Kate Shugakovou si ale zase někdy ráda přečtu. Jen mezi jednotlivými návštěvami Aljašky nejspíš sáhnu i po detektivkách, které jsou mému srdci přece jen o něco bližší.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *