Pocit hanby: Série, která ani po jedenácti dílech neztrácí nic ze své síly

Jedenáctý díl série a já mám stále stejný problém – jak o knihách Lindy Castillo psát, aniž bych se neustále opakovala? Pocit hanby je totiž další naprosto skvělý případ Kate Burkholderové a jen potvrzuje, proč mám tuto sérii tolik ráda. Linda Castillo znovu dokázala vystavět příběh, který mě zaujal od začátku, nepustil až do konce a po dočtení ve mně zanechal jedinou otázku: Jak je možné, že si série i po tolika dílech udržuje tak vysokou úroveň?

Tentokrát je Kate přivolána na opuštěnou farmu, kde byla zavražděna amišská žena a zároveň zmizela její sedmiletá vnučka. Od první chvíle je jasné, že půjde o závod s časem. Každá další hodina totiž snižuje šanci, že se podaří holčičku najít živou a zdravou.

Více z děje prozrazovat nechci. U knih Lindy Castillo je podle mě nejlepší vědět jen tolik, kolik potřebujete k tomu, abyste se do příběhu mohli ponořit, a všechno ostatní si nechat postupně odhalovat společně s Kate.

A právě vyšetřování je opět jednou z nejsilnějších stránek knihy. Autorka umí jednotlivé informace dávkovat přesně tak, aby čtenář neustále přemýšlel, hledal souvislosti a vytvářel si vlastní teorie. Nic přitom nepůsobí samoúčelně nebo zbytečně překombinovaně. Střípek po střípku se před námi skládá stále složitější obraz a s každým novým zjištěním přicházejí další otázky.

Tentokrát je navíc od samého začátku přítomný obrovský tlak. Nevyšetřuje se pouze vražda, ale pátrá se také po malém dítěti. Kate dobře ví, že nemá času nazbyt, a tato naléhavost se přenáší i na čtenáře. Příběh díky tomu získává velmi dobré tempo a napětí, které se autorce daří udržovat prakticky po celou dobu.

Stejně jako u předchozích dílů mě ale nebaví pouze samotný kriminální případ. Obrovskou roli pro mě hraje prostředí amišské komunity, které celé sérii dodává naprosto nezaměnitelnou atmosféru. Ani po jedenácti knihách mě nepřestává fascinovat kontrast mezi uzavřeným tradičním světem Amišů a moderním světem, který jej obklopuje.

Linda Castillo navíc amišskou komunitu nikdy nevykresluje černobíle. Nesnaží se ji idealizovat, ale ani z ní nedělá pouhou exotickou kulisu pro své kriminální příběhy. Ukazuje její pravidla, hodnoty, soudržnost i komplikované stránky. A především připomíná, že bez ohledu na způsob života zůstávají lidé lidmi – se svými vztahy, slabostmi, strachem i tajemstvími.

Právě tajemství jsou tentokrát velmi důležitá. Rodina pohřešované dívky patří mezi respektované členy komunity a snaží se s policií spolupracovat. Postupně se však ukazuje, že ani tady nemusí být všechno takové, jak se na první pohled zdá. A právě podobné momenty Linda Castillo umí dokonale. Nikdy totiž nevíte, která informace bude důležitá a co se za zdánlivě nevinným detailem může skrývat.

Dalším důvodem, proč tuto sérii tolik miluji, je samozřejmě Kate Burkholderová. Po jedenácti dílech už pro mě není pouze hlavní postavou další detektivní série. Je to hrdinka, kterou jako čtenářka znám, rozumím jejím reakcím a zároveň mě stále baví sledovat její další vývoj.

Její minulost v amišské komunitě jí při vyšetřování poskytuje naprosto jedinečnou pozici. Rozumí oběma světům, ale zároveň už úplně nepatří ani do jednoho z nich. Dokáže respektovat pravidla a způsob života Amišů, současně však ví, kdy je potřeba jít proti nim. Právě tato rozpolcenost podle mě patří mezi nejsilnější prvky celé série a Linda Castillo ji dokáže využívat, aniž by působila po tolika knihách vyčerpaně.

Rok kobylek: Návrat Terryho Hayese

Audiokniha Rok kobylek představuje dlouho očekávaný návrat Terryho Hayese, autora kultovního thrilleru Já, poutník. Tentokrát přináší příběh…

Číst více

A tady se dostávám k něčemu, co na Případech Kate Burkholderové opravdu obdivuji. Jedenáct dílů je už pořádná porce knih. U dlouhých sérií se často stává, že začnou postupně ztrácet dech, případy se začnou podobat jeden druhému nebo člověk pokračuje spíš ze zvyku než ze skutečného nadšení.

Tady ten pocit vůbec nemám.

Naopak mám stále chuť otevírat další díl a znovu se vracet do Painters Mill. Každý případ má vlastní charakter, ale současně zůstává zachováno všechno, kvůli čemu jsem si sérii oblíbila – skvělé vyšetřování, atmosféra, prostředí amišské komunity, napětí, promyšlenost a především výborně napsané postavy.

Pocit hanby je pro mě proto dalším geniálním dílem série, u kterého vlastně nemám potřebu hledat něco, co bych mu vytkla. Bavilo mě vyšetřování, bavila mě atmosféra, Kate i samotná zápletka. Příběh mě dokázal vtáhnout a po celou dobu jsem chtěla vědět, kam vyšetřování povede a zda se podaří pohřešovanou holčičku najít včas.

Pokud už sérii čtete, myslím, že vás k jedenáctému dílu příliš přesvědčovat nemusím. Pravděpodobně už sami dobře víte, proč se ke Kate Burkholderové stále vracíte.

A pokud jste knihy Lindy Castillo ještě nečetli, doporučila bych jediné – začněte prvním dílem. Jednotlivé kriminální případy jsou sice uzavřené a fungují samostatně, ale byla by podle mě obrovská škoda připravit se o postupný vývoj Kate a dalších hlavních postav. Právě ten totiž dává celé sérii další rozměr.

Za sebe můžu Pocit hanby doporučit bez jediného zaváhání. Linda Castillo znovu předvedla přesně to, co od ní očekávám – inteligentní, napínavou a výborně promyšlenou krimi s nezaměnitelnou atmosférou.

A já už snad ani nemusím dodávat, že se těším na další případ.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *