Do Pozorovatele jsem se pustila s jediným očekáváním – že dostanu další pořádně napínavý thriller od Helen Fieldsové. Netušila jsem ovšem jednu poměrně podstatnou věc. Že právě otevírám třetí díl série s forenzní psycholožkou Connie Woolwineovou. Ano, podařilo se mi začít pěkně od trojky. Naštěstí se velmi rychle ukázalo, že tentokrát mi moje nepozornost vůbec nevadila.
Předchozí dva díly jsem nečetla ani neposlouchala, přesto jsem ani na okamžik neměla pocit, že by mi při poslechu něco zásadního chybělo. Do příběhu jsem se dostala bez problémů, postavy i jejich role jsem si rychle zařadila a samotný případ funguje velmi dobře jako samostatný celek. Samozřejmě předpokládám, že znalost série může některým vztahům a postavám dodat další rozměr, ale pro pochopení Pozorovatele ji za nezbytnou nepovažuji.
A vlastně jsem ani neměla moc času přemýšlet nad tím, jestli mi něco z předchozích knih uniká. Příběh mě totiž chytil prakticky okamžitě.
V Edinburghu se začínají objevovat mrtvá těla a na první pohled se zdá, že jednotlivé vraždy nemají žádnou spojitost. Současně sledujeme lékařku Beth Waterfallovou, která se stále vyrovnává se smrtí své jediné dcery. Ta se stala obětí stalkera a postupně začíná být zřejmé, že nebezpečí možná nezmizelo společně s její smrtí.
A právě stalking je jedním z motivů, které na mě v Pozorovateli fungovaly nejlépe.
Představa, že vás někdo sleduje, ví, kde jste, zná vaše zvyky a může být mnohem blíž, než si uvědomujete, je sama o sobě dost nepříjemná. Helen Fieldsová s tímhle pocitem pracuje výborně. Nemusela mě děsit extrémně brutálními scénami. Bohatě stačilo vědomí, že se někdo dívá.
Celému příběhu to dodává znepokojivý podtón, který mi seděl snad ještě víc než samotné vraždy.
Beth mi navíc nebyla lhostejná. Bylo mi jí líto, stejně jako její dcery, a velmi rychle jsem zjistila, že jí fandím. Její ohrožení pro mě proto nebylo jen další dějovou linkou, kterou potřebuji sledovat, abych zjistila totožnost pachatele. Chtěla jsem vědět, co se stalo. A hlavně jsem chtěla, aby to pro ni dobře dopadlo.
Do vyšetřování vstupují Connie Woolwineová a Brodie Baarda a musím říct, že Connie mě bavila od začátku. Forenzní psychologie dodává celému pátrání další rozměr. Nejde jen o hledání stop a skládání důkazů, ale také o snahu pochopit, jak pachatel přemýšlí, proč jedná právě takhle a co vlastně jednotlivé zločiny spojuje. Protože právě v tom je jeden z hlavních háčků celého případu.
Obětí přibývá, zdánlivě spolu nesouvisejí a já jsem samozřejmě začala dělat přesně to, co u dobrých detektivek dělám vždycky – skládat si vlastní teorii. A byla jsem totálně vedle. Vraha jsem neodhalila. Ani náhodou.
A přesně tohle na thrillerech miluji. Ne situaci, kdy autor na posledních pěti stranách vytáhne něco, co čtenář neměl šanci předvídat, jen aby vytvořil umělé překvapení. Baví mě, když můžu společně s vyšetřovateli přemýšlet, hledat souvislosti a vytvářet si vlastní podezření – a autor mě přesto dokáže překvapit. Helen Fieldsové se to tentokrát povedlo dokonale.
Rozuzlení Pozorovatele? To byla síla.
Samozřejmě neprozradím vůbec nic, protože právě možnost dojít k němu bez jakéhokoli předchozího tušení je podle mě jednou z největších předností celé knihy. Můžu jen říct, že mě překvapilo. A pořádně.
Zároveň bych ale Pozorovatele neoznačila za thriller, při kterém jsem třináct hodin seděla se zatajeným dechem a bála se pohnout. Tak nervydrásající pro mě nebyl. Jeho síla je trochu jinde. Napětí je příjemně dávkované a neustále ho podporuje především zvědavost. Potřebovala jsem poslouchat dál.
Pozorovatel: Osm obětí, jeden vrah a rozuzlení, které jsem nečekala
Do Pozorovatele jsem se pustila s jediným očekáváním – že dostanu další pořádně napínavý thriller od Helen…
Blíž, než se zdá: Milý příběh pro klidné odpoledne
Jsou knihy, od kterých očekáváme velké emoce, překvapení a příběh, který v nás bude rezonovat…
Poslední výkřik: Skočila, spadla, nebo jí někdo pomohl?
Alison Belsham patří mezi autorky, po jejichž knihách sahám s velkou chutí. Její příběhy mi…
Příběh mateřídoušky: Když minulost promlouvá k současnosti
Někdy se mi dostane do rukou kniha, u které dokážu poměrně přesně říct, co mi…
Začátek něčeho krásného: Příběh, který pohladí, ale hlubší stopu nezanechá
Někdy člověk sáhne po knize proto, že hledá silný příběh plný zvratů, jindy zase potřebuje…
Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače
Audiokniha Svět elitního vyjednavače představuje mimořádně silné svědectví o světě, který většina z nás zná pouze z…
Rok kobylek: Návrat Terryho Hayese
Audiokniha Rok kobylek představuje dlouho očekávaný návrat Terryho Hayese, autora kultovního thrilleru Já, poutník. Tentokrát přináší příběh…
Chtěla jsem pochopit, co jednotlivé vraždy spojuje. Chtěla jsem vědět, kdo Beth sleduje. Chtěla jsem zjistit, jestli moje teorie dávají smysl. A přesně tahle potřeba pustit si ještě jednu kapitolu – a potom samozřejmě ještě jednu – je pro mě jedním z nejlepších měřítek toho, jestli thriller funguje.
Fieldsová se přitom nebojí ani brutality, ale její míra mi tady vůbec nevadila. K temnějším kriminálním příběhům určité množství násilí jednoduše patří a v Pozorovateli jsem nikdy neměla pocit, že by autorka překračovala hranici jen proto, aby čtenáře šokovala. Mnohem znepokojivější než samotná brutalita pro mě ostatně zůstávala psychologická stránka celého případu.
A velkou pochvalu si zaslouží také audioknižní zpracování. Martin Zahálka byl skvělý. Jeho přednes mi k příběhu perfektně sedl. Je příjemný, přirozený, dokáže pracovat s napětím a zároveň na sebe zbytečně nestrhává pozornost. Třináctihodinová stopáž mi díky kombinaci dobrého příběhu a povedené interpretace vůbec nepřipadala dlouhá. Naopak – u audioknihy, kterou chcete pořád poslouchat dál, čas utíká nějak podezřele rychle.
Pozorovatel mi zkrátka dal přesně to, co od dobrého thrilleru chci. Zajímavý případ, postavy, které mě bavily, znepokojivý motiv stalkingu, dobře vystavěné napětí a především rozuzlení, které jsem vůbec neviděla přicházet.
A moje malé faux pas se třetím dílem nakonec mělo jednu docela příjemnou dohru. Zatímco ostatní po doposlouchání řeší, co si pustit dál, já už mám jasno. Musím se vrátit na začátek a dopřát si první dva případy Connie Woolwineové. A po Pozorovateli se na ně těším ještě víc.
Zajímavé, překvapivé, napínavé. Přesně moje krevní skupina.
Za poskytnutí této recenzní audioknihy děkuji Audiotéce.
Hodnocení:
