Violette Dušičková je správkyni hřbitova. Že byste takovou práci nemohli dělat? Violette ji má ráda. Setkává se s lidmi a s jejich osudy. Lidé se jí svěřují a sdílí své životní osudy, které jsou ne vždy veselé. Violette i přes svůj vlastní nelehký osud, který ji naházel poměrně dost klacků pod nohy, jim ochotně naslouchá a je zde pro ně. Je to žena plná optimismu, pochopení a se srdcem na dlani, ačkoliv ona sama skrývá velké životní rány, které nám autorka pomaloučku odkrývá.
Valérie Perrin nám předkládá audio(knihu) s opravdu velmi zvláštní atmosférou. Její vypravěčský talent ji skutečně nelze upřít.
Na autorku jsem slyšela samou chválu, tak jsem si samozřejmě nesměla nechat ujít tento její příběh. Podle obálky mne oslovil nejvíce a i teď, pár měsíců po poslechu, mám z knihy stále zvláštní pocit po těle.
Nebudu vám lhát – první polovinu poslechu jsem protrpěla. Bylo to tak rozvláčné! Tak zdlouhavé! Tak nekonečné! Ale když se konečně autorka rozhodla nám představit krůček po krůčku příběh samotné Violette a vše do sebe začalo postupně zapadat, začal se mi příběh skutečně líbit. Musím však narovinu říct, že knihu, která by byla tak líná a měla by tak pomalé tempo, jsem už opravdu dlouho nezažila!
Celý poslech trval 15 hodin a 35 minut a hlas Štěpánky Romové byl velmi, velmi příjemný. Ten jsem si zamilovala hned od samotného začátku.
Musím napsat, že kniha byla zajímavá v tom, že nám předkládala příběh nejen Violette, ale i dalších postav. Připadalo mi to, jako bych poslouchala příběh v příběhu. To mi přišlo celkem neobvyklé, i když musím uznat, že občas jsem si říkala, že by to v knize vlastně ani být nemuselo.
Autorce se velmi dobře, alespoň dle mého názoru, povedlo popsat prostředí hřbitova, Violettina domu, osudy všech postav a vlastně celého burgundského městečka. Občas jsem měla pocit, jako bych se ocitla na velmi poklidném francouzském venkově, kde chcípl pes a jen tu a tam někdo přišel na hřbitov. Opravdu to mělo velmi zvláštní atmosféru, pro mne doposud u knihy nepoznanou a nezažitou.
Jestli bych vám (audio) knihu doporučila? Ano! Občas v ní totiž můžete najít zajímavé citáty, které ve mne hezky zarezonovaly. Je to zkrátka něco neobvyklého. Pěkného, líného, ale přitom velmi silného a podmanivého.
Hodnocení:
Budete-li mít chuť si tento zvláštní, ale pěkný příběh poslechnout, můžete k nákupu této audioknihy využít třeba Audiolibrix.
Její knížky mi připomínají symfonii Vltava – jednotlivé pramínky příběhu se setkávají a proplétají, mohutní a nakonec dojde k dramatickému finále. Tím, že jsem to četla, příběh mi tak rozvláčný nepřipadal. A četla jsem hodně rychle, úplně mě to pohltilo😄. Asi ne každému její způsob psaní sedne, ale zcela jistě je to výjimečná spisovatelka.