Rok na francouzském venkově od Gillian Harvey je kniha, která na první pohled slibuje příjemný únik do malebného prostředí francouzského venkova, plného nových začátků, romantiky a laskavého humoru.
Děj sleduje hlavní hrdinku Lily Butterworthovou, která se po životních ztrátách rozhodne začít znovu právě na francouzském venkově. Kniha je rozčleněna do kapitol podle jednotlivých měsíců, což přináší přehlednost, ale zároveň trochu brání většímu spádu děje. Autorka se snaží propojovat humorné situace s vážnějšími tématy, jako je ztráta zaměstnání, rozpad vztahu či nejistota z budoucnosti. Přestože se některé momenty snaží být dojemné nebo inspirativní, příběh často působí předvídatelně a nenabízí nic, co by čtenáře skutečně překvapilo nebo hluboce zasáhlo.
Musím přiznat, že už krátce po dočtení si vlastně ani pořádně nepamatuji, o čem přesně kniha byla. Děj mi rychle vyšuměl z hlavy a nezanechal ve mně žádný silný dojem. Přesto bylo čtení celkem příjemné a nenáročné – ideální například na dovolenou nebo na chvíle, kdy člověk nechce nad knihou příliš přemýšlet a stačí mu lehčí, optimistický příběh.
Nejsilnější stránkou knihy je podle mě samotná Lily. Je napsaná jako sympatická, nedokonalá žena, která se snaží znovu najít sama sebe a nebojí se dělat chyby. Její pochybnosti i malé radosti působí autenticky a snadno se s ní ztotožníte. Držela jsem jí palce a přála jí štěstí, což je u hlavní postavy vždycky plus.
Naopak vedlejší postavy, zejména Frédéric, mě příliš neoslovily. Právě Frédéric na mě působil až příliš „francouzsky“ slizce a jeho šarm mi připadal spíš jako klišé než jako skutečný charakter. Romantická linka mezi Lily a Frédéricem mi proto přišla nevěrohodná a místy dokonce rušivá. Ostatní vedlejší postavy a místní obyvatelé jsou v knize spíše kulisou a chybí jim větší hloubka nebo vývoj.
Francouzský venkov je v knize vykreslen jako idylické místo plné vína, sýrů, letních večerů a přátelských sousedů. Prostředí dodává příběhu určitou atmosféru, ale často působí spíš jako pohlednice než jako skutečně živý svět. Renovace starého domu, ochutnávky vína nebo setkávání s místními jsou popsány mile, ale chybí jim větší originalita nebo překvapivost.
Autorka píše lehkým, nenáročným stylem, který je vhodný pro čtenáře hledající odpočinek a únik od každodenních starostí. Kniha se čte rychle a plynule.
Celkově bych Rok na francouzském venkově doporučila spíše nenáročným čtenářům, kteří hledají oddechovou literaturu s trochou romantiky a optimistickým vyzněním. Pokud čekáte silný příběh, který ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení, pravděpodobně budete zklamáni. Pro mě osobně šlo o milé, ale rychle zapomenutelné čtení, které nenabídlo nic, co bych si chtěla připomenout znovu.
Pokud máte rádi knihy s atmosférou francouzského venkova a nevadí vám klišé ani předvídatelnost, může pro vás být tento román příjemným zpestřením letních večerů. Pokud ale hledáte něco hlubšího nebo originálnějšího, doporučila bych sáhnout po jiné knize.
Hodnocení:
