Hnědé oči. Pohled do nich zastaví čas. Země se přestane otáčet. Koukáte do těch očí a srdce začíná planout. Přestáváte vnímat okolí. Celé tělo se začíná chvět, v břiše začínají motýlci mávat křídly, nohy přestávají sloužit. A když vám k tomu úžasnému pohledu muž ještě zamává před nosem ohromnou kyticí, jste ztracená! Naprosto ztracená, rozum je ten tam. Zamilovaná až po uši a svět už nikdy nebude jako dříve. Je mnohem krásnější! Mnohem barevnější a veselejší. Lásku cítíte v každé buňce svého těla a nedokážete myslet na nic jiného, než na něj.
Přesně takhle zahořela láskou Sonja Chihaoui, autorka knihy Ztracená v galábii. V Paříži poznala krásného a okouzlujícího muže, Egypťana. Pár okouzlujících pohledů, romantická večeře při svíčkách, ohromná kytice – to vše stačilo k tomu, aby se Sonja zamilovala. Galantní muž se zeptá Sonji, zda by si ho nechtěla vzít a ta samozřejmě nabídku k sňatku přijímá. Sonja je vdova, děti má už dospělé a když ji znova potká láska, neváhá ani vteřinu. Odjíždí s budoucím mužem do Egypta, kde se seznamuje s jeho rodinou a místními zvyky.
V Egyptě Sonja poznává zcela nový svět. Přes počáteční šok se Sonja záhy poměrně dobře „aklimatizuje“. Seznamuje se s koránem, poznává rodinné tradice a protože je Sonja poměrně akční žena, rychle se naučí jazyk a získá v Egyptě dobrou práci. Tím zabezpečuje rodinu a rodina ji má nejen ráda, ale také ji respektují.
Jednoho dne však dojde k letecké katastrofě, při které její egyptský manžel zemře. Sonja se tedy vrací zpět domů. Začíná podnikat a stává se z ní úspěšná podnikatelka.
Jak jde čas, osloví Sonju její kamarád s prosbou, zda-li by nepomohla odvézt z muslimské země dítě jedné ženy, která se rozhodla opustit svého muže, ale který ji neumožnil vzít si s sebou jejich dítě. Sonja, znalá místních poměrů, zvyků a jazyka, neváhá ani na vteřinu a vydává se na cestu. Dítě se jí podaří úspěšně odvézt ze země a to se tak vrátí zpět do náruče své matky. A najedou se takových žen objevuje stále více a více, které žádají Sonju o pomoc.
A tak nám Sonja přináší svůj příběh o zachráněných dětech, které se díky ní mohly vrátit k milující matce.
Sonja je skromná žena, která zažila v životě mnoho bolestných karambolů, přesto si zachovala životní optimismus a neváhala pomáhat tam, kde to bylo potřebné i přes to, že věděla, jak jsou tyto „akce“ nebezpečné. Dávala všanc své vlastní bezpečí a pohodlí, aby mohla pomoci zoufalým matkám získat zpět své milované děti. Aby napravovala chyby nerozvážných a mnohdy snad i nepoučitelných žen. Za to Vám, Sonji, velmi děkuji a smekám před Vámi.
Ale teď ke knize samotné 🙂 Ztracená v galábii je útlá knížka, kterou přečtete za pár hodin. Já osobně jsem ji přelouskala za jedno posezení ve vaně. Knihu vydalo nakladatelství Brána v roce 2020. Knížka je rozdělena do několika částí a můžu vás ujistit, že se čte tak snadno, že budete v půlce aniž byste si to uvědomili.
Styl, který paní Sonja použila, je poměrně jednoduchý, snad i trošku stručný, ale velmi výstižný. Mohu říci, že přesně tam, kde chtěla, abychom se vžili do jejich pocitů, tam se autorka rozepsala a nechala nás nakouknout více pod povrch. V jiných pasážích nám podávala příběh tak, jak to prostě v tom životě chodí. Nezabředávala do hlubokých myšlenek, nesoudila nikoho a nic.
Osobně mám ráda knihy, ve kterých se nachází poměrně hodně přímých řečí. V téhle knize zase tak moc rozhovorů mezi hrdiny nebylo, ale můžu vás ujistit, že mi to vůbec nevadilo.
A jestli bych vám tuhle knihu doporučila? Rozhodně ano! Je to netradiční kniha, napsaná podle skutečné události. Se samotnou autorkou jsem několikrát hovořila a je to obdivuhodná žena. Jsem vděčná, že poukázala na tuto problematiku, protože nevědomost evropských žen je poměrně velká a zamilovat se je tak snadné!
Je to opravdu hezký příběh, kterému nemám co vytknout. Vše na sebe krásně navazovalo, děj je naprosto srozumitelný. Při čtení vám je vše jasné a všemu dobře rozumíte. Ano, občas se v duchu ptáte, jak je možné, že jsou některé ženy tak…. bláhové. Ale po lásce toužíme všichni. Všichni chceme lásku přijímat a také rozdávat. Je to naše přirozenost. Jsem vděčná, že existují lidé, jako je Sonja. Protože pomáhat nezištně… jen tak… z dobroty vlastního srdce…. to je obdivuhodné, nevšední a úctyhodné.
Tak ještě jednou, Sonji, děkuji moc za zaslání recenzního výtisku, i když jste ode mne recenzi dostala trošku později. Za to se omlouvám. Opravdu moc se omlouvám.
Přesto Vám děkuji, že jste. Že jste, jaká jste. Moc si Vás vážím a budu velmi ráda, když mi zase někdy napíšete, jak se Vám daří.
Tímto děkuji za zaslání recenzního výtisku samotné Sonji. Moc jsem si to užila a děkuji, že jste svůj příběh přenesla na papír, díky čemuž Váš příběh nebudete zapomenut a bude snad i inspirací a možná i varováním pro ostatní ženy, které se chystají do naprosto „jiného“ světa.
Děkuji.
Hodnocení:
Pokud si budete chtít tuhle knihu přečíst, můžete k tomu využít internetové knihkupectví Knihy Dobrovský.
