Sheila a Fred Martenovi jsou nalezeni mrtví ve svém ohromném sídle jen pár hodin po tom, co jejich dům opustili jejich tři dospělé děti po ne příliš klidné velikonoční večeři. Zatímco Sheila skončila se smyčkou kolem krku, její manžel Fred dopadl o poznání hůř. Prořízlé hrdlo a 14 bodných ran – to už chtělo pořádný vztek, nemyslíte? A není se čemu divit – Fred byl opravdu zralý na vraždu! Byl to totiž pěkný tyran, který svou rodinu uměl opravdu psychicky potýrat. A jeho žena? Ta se nikdy svých dětí nezastala. Ne ne, ani ona nebyla příkladnou matkou. Ale opravdu si zasloužila takovou smrt?
Dan, Catherine a Jenna – tři děti Sheily a Freda se dozvídají strašnou zprávu. Jejich rodiče byli zavražděni. Ale nikoho to zase tak moc netrápí. Nejenže zdědí pohádkové bohatství, ale hlavně budou mít konečně pokoj on toho zatraceného fotra, který je celý život deptá. Jenomže zde vyvstává otázka: kdo Sheilu a Freda zabil? Motiv měli všichni, chuť ho zabít taky…. a pořádné aliby nemá nikdo.
Shari Lapena ve své nové knize Nepříliš šťastná rodina si s námi opět hezky zahrává. Staví příběh do takové roviny, kdy čtenář bude podezírat úplně všechny hrdiny. Nové skutečnosti vyplouvají na povrch s každou další kapitolou a stejně jako tápe policie, budete tápat i vy. Je pravděpodobné, že to byl někdo ze sourozenců – ale který?! Který z nich to byl? Vše nám Shari odhalí až na samotném konci a do té doby nás hezky tahá za nos a pohrává si s naší podezřívavostí.
Tohle její pohrávání si se čtenářem nemůžu Shari upřít. Nepříliš šťastná rodina by mohla být opravdu skvělým kandidátem na úžasnou knihu, kdyby si Shari uměla více pohrát s propracovaností příběhu a s popisem. U každé její knihy mám dojem, že je vše příliš stručné, příliš jednoduché. Shari umí vymyslet krásnou zápletku ála Agatha Christie, ale v každé její knize, a u Nepříliš šťastné rodiny to nebylo jinak, mi chybí barvitější popis událostí, osob, charakterů atp.
Vůbec by mi nevadilo, kdyby si autorka mnohem lépe pohrála s mou fantazií natolik, že bych jejich dům viděla v jasných barvách ve své představě. Chci pocítit tu honosnost. Chci být součástí té honosnosti. Chci se tam procházet s hrdiny a chci nasávat atmosféru. A právě tohle mi v každé její knize chybí. Dům Sheily a Freda byl prostě jen velký a bylo na něm znát, že jsou bohatí. Tečka. Mě tohle nestačí! Jsem vášnivá čtenářka, potřebuji prostě více! Chci dostat od knihy více.
Pro svou jednoduchost je příběh čtivý a mnoho čtenářů po něm sáhne. Myslím, že to je právě ten důvod, proč jsou její knihy tak oblíbené. Ale tahle jednoduchost z jejich knih dělá průměrné čtivo, které má však vždy nevyužitý potenciál pro úžasnou knihu. A to mne na tom mrzí ze všeho nejvíce – její příběhy by mohly být opravdu nezapomenutelné.
Hodnocení:
Budete-li mít chuť si Nepříliš šťastnou rodinu přečíst, pak k nákupu knihy můžete využít například internetové knihkupectví Knihy Dobrovský.
