V rámci společného čtení, které pravidelně pořádám, jsme se tentokrát pustili do knihy Ztracené dívky z Willowbrooku, kterou napsala autorka Ellen Marie Wiseman. A bylo to čtení, na které mnoho čtenářů jen tak nezapomene.
Kniha je napsána na základě skutečných událostí, což z příběhu činí ještě silnější, emotivnější a dechberoucí příběh, než bychom nejspíše očekávali.
Když se Sage dozví, že její dvojče Rosemary není mrtvá jak ji tvrdila její matka, je v šoku. Dozvídá se, že Rosemary byla umístěna v místní státní škole Willowbrook, ve které bývají umístěny jak postižené děti, tak i dospělí. Rosemary se však začala pohřešovat a jejímu otčímovi to bylo jedno. Sage bere osud do vlastních rukou a vydává se do Willowbrooku ve snaze zjistit, co se s Rosemary děje. Jelikož je však Sage fyzicky stejná jako Rosemary, je umístěna do tohoto ústavu s tím, že se jedná o zmizelou Rosemary – nikoliv Sage. A tak se začíná odvíjet příběh o naprosto nelidských podmínkách, ve kterých musí místní chovanci přežívat. O podmínkách, které by snad ani nejfantastičtější autorský mozek nemohl vymyslet, pokud by to nebyla opravdová realita.
Slabší povahy budou muset čtení této knihy nejspíše prokládat četbou odlehčenější a příjemnější. My, otrkaní čtenáři, však příběh zvládneme bez větších potíží a ještě se budeme ptát, kam dala Sage rozum?! Její chování je naprosto nelogické a jeden by si snad i myslel, že ztratila pud sebezáchovy.
Co musím autorce opravdu velmi pochválit je samotné téma, které zvolila. Poukázala na to, jak se v celkem nedávné době personál choval k postiženým a nemocným lidem a co všechno museli chovanci snášet, aniž by měli možnost z těchto podmínek jakkoliv uniknout.
Samotná promyšlenost děje mi přišla trošku slabší. Každý přemýšlející člověk již od samotného počátku tuší, jak se bude příběh vyvíjet. Podmínky v ústavu vás vlastně asi taky nijak nepřekvapí, pokud jste racionálně uvažující – není to první a nejspíše ani poslední případ, kdy se tohle, bohužel, děje. Co však bylo zarážející je to, jak je možné, že se to dělo v takové míře a že se našlo tak málo zaměstnanců, kteří by se s podmínkami ve Willowbrooku neztotožnili.
Popis prostředí byl celkem věrohodný, což způsobilo u citlivějších čtenářů velmi silné emotivní dojmy (mnohdy negativní) a tempo příběhu bylo příjemné. Žádná hluchá místa jsem nepociťovala.
Knihu tedy mohu doporučit. Pokud máte rádi knihy inspirované skutečnými příběhy a pokud vám nebude vadit číst si o podmínkách, ze kterých by zdravý člověk skutečně zešílel, tak směle do knihy. Je to opravdu silný příběh, který ve vás ještě nějakou dobu zůstane.
Hodnocení:
Pokud si budete chtít tento příběh přečíst, můžete k nákupu této knihy využít například internetový obchod Knihy Dobrovský.
