Od Nevěsty z kláštera jsem neměla velká očekávání. Věřila jsem, že to bude oddechová romantika s tajemnou příměsí středověkých kulis a detektivní zápletkou. Této víře kniha beze zbytku dostála.
Pokud máte rádi detektivky o Oldřichovi z Chlumu z pera Vlastimila Vondrušky, tak vás Schörghoferová potěší.
Sedmnáctiletá Franka z Marienfeldu je dcerou rytíře a byla vychována v tom, že svůj život zasvětí klášteru. Blíží se nejen chvíle, kdy odejde mezi benediktinky, ale také svatba její starší sestry Melindy.
Franka je plná života, zvědavosti i přirozené dívčí vzpurnosti. S výhledem na život v ústraní však nemá problém. To, že druhá dcera vstoupí do kláštera, je rodinná tradice. Nebo… snad není?
Na hrad přijíždí Melindin budoucí manžel Wulfgar z Röllbergu a – jak už to v těchto příbězích chodí – mezi ním a Frankou vzniká citové pouto. Franka však do kláštera odchází a nemá s tím větší problém, přestože její mysl zalétá k Wulfgarovi. Dívka má jasno. Ví, že své krásné sestře nemůže vzhledově konkurovat. Jak by tedy Melindin snoubenec mohl dát přednost jí?
Klášterní život France vyhovuje, přestože musí krotit svůj temperament a uzamknout si prostořeká ústa na zámek. Mnohému se zde naučí a naplňuje ji rozvíjet své talenty. Mezi zdejšími zdmi žije v pokoji a bezpečí. Tedy… ne, že by ji všechny sestry milovaly a že by se tu nezačaly dít podivné věci.
Cítím, že v Nevěstě z kláštera se snoubí Vlastimil Vondruška s Rosamund Pilcherovou. Autorka se, oproti Vondruškovi, soustředí i na vnitřní vývoj postav a posuny ve vztazích.
Příběh je rozdělen do tří částí a odehrává se od května 1226 do května 1232. V názvu některých kapitol se proto nachází časové upřesnění (červen 1228, září – listopad 1230), když vyprávění poskočí o nějaký ten čas kupředu. V zájmu srozumitelnosti je to dobrý nápad.
Děj se odehrává na čtenářsky atraktivních místech. Poznáváme život benediktinek, manželství ve středověkém pojetí i průběh křižácké výpravy do Jeruzaléma.
Plusem pro mě bylo na začátku knihy vysvětlení pojmů z klášterního jazyka. Co je to infirmárium, nona, matutinum nebo kapitulní shromáždění. Autorka zmiňuje zvyk „zavinutí“, který je prý v křesťanském světě datován od 12. století. Tento zvyk ukládá vdaným ženám pokrývat si hlavu. Hned mi naskočilo české spojení „dostat se pod čepec“, tj. vdát se.
Je zábavné takto objevovat spojitosti a kořeny našich tradic. Zvyk pokrývání hlavy existoval až do moderní doby i v našich zemích.
Do knihy je začleněn krátký přehled historických postav a hlavně seznam postav z příběhu. Takto to bývá právě ve Vondruškových detektivkách nebo v knihách o soudci Ti Roberta van Gulika. Osobně to mám ráda, výčet a definice postav mi pomáhá v orientaci.
Příběh Nevěsty je čistě oddechový.
Věcí, která mě na čtení od začátku rušila, je autorčina snaha rozvíjet téměř každé podstatné jméno ve větě (malá hnědá očka… velmi husté listí… dát se na pomalý ústup…). Celá první kapitola je nabitá akcí a Schörghoferové přílišná snaha popisovat detaily mě opravdu rušila. V dalších kapitolách jsem si buďto zvykla nebo se to zlepšilo, každopádně příběh začal plynout.
Je možné, že některé čtenářky romanticko-dobrodružných příběhů mají tento přístup v textu rády a užijí si ho, protože děj se odehrává ve středověku a vše je zde jiné. Mezilidské vztahy, pravidla společenského života, přesah náboženství do světských záležitostí.
Jsem čtenářkou knih Vlastimila Vondrušky a u Schörghoferové se mi vyloženě vnutila další podobnost s českým autorem. Jistá šablonovitost postav. Období rytířských turnajů a romantického minnesangu mělo (z dobových doložení) poněkud volnější mravy. Šlechtičny byly vychovávány v cudnosti, ale prostý lid byl velmi veselý.
Doba českého obrození úspěšně vykreslila naši minulost jako naprosto asexuální. Pravdou však je, že na církevním koncilu v raně středověkém období duchovní definovali, kolik intimních partnerů může žena za život mít, aby ještě dosáhla spasení v nebi. Verdikt zněl čtyřicet.
U Schörghoferové je to znát. Každá děvečka svůdně vlní boky a snaží se někoho svést, vyzývavě hledí či se alespoň drze chichotá. O hospodských ani nemluvě, ty mají svádění přímo v popisu práce. Stejně to mají nastaveny postavy v detektivkách s Oldřichem z Chlumu.
Dále přátelský vztah Melindina snoubence Wulfgara s Anselmem má podobnou dynamiku, jaká vládne mezi Oldřichem z Chlumu a jeho panošem Otou. Wulfgarův štolba Hagen je zase celý Diviš, velitel Oldřichovy vojenské družiny. Dá se říct, že jsem se v Nevěstě setkala s celou plejádou starých známých. Ani náhodou však nenaznačují kopírování mezi autory, to prosím ne!!
Zdá se mi, že jisté mravní kvality/ nedostatky a určité přátelské vazby, vtipkování a špičkování mezi postavami autory prostě táhne. V tom cítím právě onu šablonovitost, na kterou buď máte, nebo nemáte náladu. Každopádně to v příběhu vytváří jistý efekt a jiskření, které k tomuto typu literatury patří.
Pokud jste dočetli až sem, tak sami víte, z jakých důvodů bych román doporučila i nedoporučila. Oceňuji hezkou obálku a přiznám se, že mě příjemně překvapil jeden dějový zvrat v rozuzlení. Nenudila jsem se.
Hezké čtení!
Za zaslání recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Alpress.
Hodnocení:
Budete-li mít chuť si tuto knihu přečíst, můžete k tomu využít například internetové knihkupectví Knihy Dobrovský.
