Otazník je polovina srdce: před minulostí a pravdou se neukryjete

Otazník je polovina srdce je druhou knihou uznávané spisovatelky Sofie Lundbergové. Přestože má na svém kontě pouze dvě knihy, tak knihou Červený adresář zvedla laťku tak vysoko, že jsem při čtení Otazníku byla celou dobu v očekávání, zda tuto laťku překoná či nikoliv. Červený adresář má výborné hodnocení na všech databázích a co si budeme povídat – při čtení knihy ukápne nejedna slza.

Tato kniha, o které si budeme dneska povídat, má stejně jako Červený adresář dvě dějové linky, které ústí v konec příběhu, kdy vše do sebe krásně zapadne.

První dějová linka se odehrává v New Yorku v roce 2017, kdy Elin, uznávaná a žádaná fotografka nemá pro samou práci čas na soukromý život. Trpí tím nejen manželství, ale také vztah s její dcerou. Aniž by si to uvědomovala, vzdaluje se od své rodiny tak moc, až se jednoho dne ocitne sama ve svém bytě se slzami v očích. A právě tento bod zlomu v jejím životě začne vyvolávat vzpomínky na její dětství, o kterých si budete číst v druhé dějové lince.

V té nás spisovatelka přesouvá na švédský ostrov Gothland, kde Elin vyrůstala. Manžel ani dcera neví, že je to právě Gothland, kde trávila své dětství. Elin tuto skutečnost mnoho a mnoho let úspěšně tají. Je to právě tohle tajemství, které ji tak moc vzdaluje od své rodiny? A proč má Elin strach říct pravdu? Tíží ji snad svědomí? Před čím tolik let utíká? A co se stane, když ji minulost dožene a ona se rozhodne ji čelit tváří v tvář? A bude to mít vliv na její manželství se Samem?

Tato kniha se stejně jako Červený adresář četla jedním dechem. Bylo velmi příjemné vracet se v Elininých vzpomínkách do dětství, které nebylo vždy příliš veselé a bezstarostné pro takhle malou holčičku. Přesto mě tato dějová linka bavila, protože nám odkrývá zase jiný způsob života oproti tomu newyorskému. Obě dějové linky jsou výborně propracované a zatímco jedna dějová linka něco načne, druhá dějová linka zase mnohdy všechno objasní.

Je to velice citlivý příběh, místy až dojemný. Citlivější jedinci ukápnou nejspíše slzičku, protože budete celou svou duší prožívat příběh nešťastného děvčátka a současně také již dospělé Elin. Ta se snaží přes strach a obavy najít zase kus sebe sama. Vzpomíná na dětství, na které chtěla mnohdy zapomenout. Na bolestné okamžiky, které ji formovaly.

Budete rozumět nejen Elin, ale pochopíte také jejího manžela Sama a dceru Alice, proč se na Elin zlobí. Pochopíte, proč je Elin tak uzavřená. Někdy je lepší před svými myšlenkami utéct do práce. Nebo není? Co myslíte vy?

Jak jsem již napsala výše, kniha se četla velice čtivě. Děj měl spád a nepocítila jsem žádná hluchá místa, která by mne vytáhla z požitku ze čtení. Kniha je to tak povedená, že ji nemám co vytknout. Přesto si však dovolím říct, že Otazník je polovina srdce knihu Červený adresář prostě nepřekonal. Ano, kniha má vše, co dobrá kniha má mít. Ano, četla se výborně. Ano, k postavám si většinou vybudujete vztah. Ale přesto byl Červený adresář dojemnější a emotivnější. Ale i tak stojí Otazník je polovina srdce za přečtení. Určitě vám zpříjemní den, pokud se do knihy začtete.

Hodnocení:

6 komentářů

  1. Nádherná kniha…..na konci jsem i slzu uronila….
    Kniha se mi líbila více než Červený adresář…

    • Tak mne zase více zasáhl ten Červený adresář. Ale možná to bude tím, že jsem ho četla v době, kdy jsem byla emočně velmi vypjatá z důvodu velmi vážné zdravotní situace v rodině… To jsem to stáří prožívala nějak intenzivněji…. Kdo ví, jak bych to prožívala teď 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *