Calla se narodila a vyrůstala na Aljašce. Nic si z toho ale nepamatuje, protože už v jejích dvou letech ji matka odvezla do Toronta, kde se usadily a už zůstaly. Calla si tak nepamatuje ani na svého otce. Po telefonu se vztah s někým, koho si ani nepamatujete, moc udržet nedá. O 24 let později ji však zastihne telefon, který je zastrašující a současně lákavou pozvánkou zpět na Aljašku. A zastrašující rozhodně pro všechny strany.
V úvodních kapitolách je nám představena Calla, hlavní hrdinka knihy. Nutno podotknout, že už v těchto kapitolách jsem cítila, jak se autorka snaží vymyslet, co nejvíce povrchních věcí, které nám dnes náš zhýčkaný komfort umožňuje. Nemůžete letět poprvé ve svém životě za svým otcem, protože máte naplánovaného kadeřníka? Ano, logicky se tomu nevyhneme, aby byl střet s Aljaškou a zde žijícím otcem a jeho přáteli, co největší. Ale tahle část mi přišla nekonečná. A vzhledem k tomu, jak je hlavní hrdinka povrchní a vše kritizuje, nic se jí nelíbí, déle trvá se s ní ztotožnit.
Prvních 100 stran bylo opravdu pomalých, plných povrchních zábav a hodnocení. Tohle vykreslení se však s Callyným příletem na Aljašku konečně zhodnotí. Konečně se dočkáme bezpočtu situací, které se liší od představ Cally. Náraz s Aljašskou realitou je ještě větší, než jsme mohli očekávat. A to z velké části díky Jonahovi, bush pilotovi ze společnosti jejího otce. Dává Calle, kterou má přečtenou už od prvního setkání (nebo ještě dříve?), pořádně zabrat. Postupně odkrýváme také Jonahovy úmysly, proč tomu tak je. Opravdu ji prostě „jen“ nemůže vystát? Jenže on vždy není jen na straně proti Calle…
Od prvních kapitol odehrávajících se na Aljašce taky začínáme vidět vývoj jednotlivých postav, hlavně Cally samotné. Ten je však nenásilný, založený na nově prožitých okamžicích. Byla jsem překvapená, že se nejedná o naivní ani pouze povrchně nastíněné vztahy. Naopak dočkáme se vykreslení a hloubky všech vztahů, které na stránkách autorka zachytila.
K. A. Tucker zde na 344 stranách rozehrává knižní sérii, která nás z kanadského Toronta zavede na Aljašku. Tucker nám však představí Aljašku trošku jinak. Ne jak ji většina z nás zná z filmů či dechberoucích fotografií. Je to Aljaška, krásným scenériím se nevyhneme. Ale v popředí nám Tucker opravdu představí její část, kde je těžké žít. Včetně spousty záludností kolem běžného života. Tímhle mě Tucker rozhodně překvapila. Od knihy jsem totiž neměla velká očekávání. Chtěla jsem si přečíst nenáročný román s jasnou dějovou linkou odehrávající se na pozadí úchvatné přírody.
Jak už jsem nastínila výše, prvních 100 stran bylo trochu těžších. Byť chápu, proč zde musely být, mohly být trošku svižnější. Pak už však byla kniha hezky čtivá a zdlouhavé popisy byly méně časté. Taky jsem si postupně oblíbila postavy kolem naší hrdinky i jí samotnou. Příběh měl nakonec větší rozsah, než jsem očekávala a nebyl zdaleka tak naivní, jak bychom od popisu mohli čekat.
Pokud si chcete přečíst něco nenáročného s příslibem hezkého romantického příběhu, asi víte, co očekávat. Ale nemyslím to ve zlém. Právě s tímto záměrem jsem po knize sáhla. A má očekávání opravdu splnila. Možná co se týče vývoje postav a čtivosti, dokonce předčila.
Hodnocení:
Budete-li mít chuť si tento příběh přečíst, můžete k nákupu knihy využít například internetové knihkupectví Knihy Dobrovský.
