Linda Castillo už několik let patří mezi stálice detektivního žánru a její série s policejní náčelnicí Kate Burkholderovou si získala pevné místo v srdcích čtenářů. Čtvrtý díl s názvem Ztracené děti nás opět zavádí do malého ohijského městečka Painters Mill, kde se pod povrchem poklidného života odehrávají ty nejtemnější lidské příběhy.
Tentokrát je Kate přizvána k vyšetřování záhadných zmizení mladých dívek z amišské komunity. Už od prvních stránek je jasné, že případ nebude jednoduchý – Amišové jsou uzavření, nedůvěřiví k vnějšímu světu a informace z nich dostává Kate jen s obtížemi. Atmosféra knihy je díky tomu velmi napjatá, plná ticha, nevyřčených tajemství a pomalého rozkrývání minulosti.
Linda Castillo umí mistrně propojit napínavý děj s hlubokou psychologií hlavní hrdinky. Kate Burkholderová není jen „další detektivka“ – je to žena s minulostí, která ji stále pronásleduje, a právě její amišský původ jí umožňuje rozumět oběma světům. V tomto díle je však její profesionalita vystavena těžké zkoušce: jedna z pohřešovaných dívek je někdo, kdo pro ni hodně znamená. Najednou už nejde jen o práci, ale i o osobní bolest a strach.
Tento motiv dodává knize další rozměr. Čtenář je svědkem toho, jak se Kate snaží udržet si odstup, ale emoce ji přemáhají. Castillo zde skvěle vykresluje vnitřní boj hlavní postavy, její nejistotu i odhodlání. Právě díky tomu je Kate tak uvěřitelná a lidská.
Ztracené děti se drží osvědčeného stylu série: děj plyne pozvolna, Castillo si dává čas na vykreslení prostředí, postav i napětí. Pro někoho může být tempo možná až příliš pomalé, ale já osobně tuto pečlivost oceňuji. Každý detail má své místo, každý rozhovor s Amiši je jako malá detektivní hádanka.
Vyšetřování je tentokrát opravdu složité – chybí jasné stopy, motivy jsou nejasné a komunita mlčí. Castillo mistrně buduje atmosféru bezmoci a frustrace, která je pro podobné případy typická. O to víc pak vynikne moment, kdy se konečně objeví první stopa – a je to stopa na místě, kde by ji nikdo nečekal.
Velkým plusem knihy je opět realistické zachycení amišské komunity. Castillo nepodává černobílý obraz, ale ukazuje Amiše jako složitou, uzavřenou společnost, která má svá pravidla i slabiny. Čtenář se dozvídá spoustu zajímavých detailů o jejich životě, hodnotách i strachu z vnějšího světa.
Kromě detektivní zápletky tak kniha nabízí i zamyšlení nad tím, jak těžké je žít mezi dvěma světy a jaké následky může mít uzavřenost komunity pro její nejslabší členy.
Musím přiznat, že Ztracené děti jsou velmi dobrým dílem série, ale pro mě osobně nebyly tím úplně nejsilnějším. Možná je to tím, že některé předchozí díly měly ještě větší spád nebo silnější momenty překvapení. Přesto jsem si čtení užila – Castillo opět dokazuje, že umí napsat napínavý příběh s lidskou tváří.
Kniha je ideální pro všechny, kdo mají rádi detektivky s pomalejším tempem, důrazem na atmosféru a psychologii postav. Pokud vás baví prostředí amišské komunity a rádi sledujete vnitřní boj hlavní hrdinky, určitě nebudete zklamaní.
Ztracené děti jsou poctivá detektivka s hutnou atmosférou, silnou hlavní postavou a realistickým pohledem na uzavřenou komunitu. Přestože mě jiné díly série bavily o chloupek víc, i tento příběh rozhodně stojí za přečtení. Linda Castillo opět potvrzuje, že patří mezi špičku žánru.
Hodnocení:
