V roce 2011 vydalo nakladatelství Host první detektivní příběh z knižní série Případy oddělení Q od kodaňského spisovatele Jussiho Adlera-Olsena. Byla to vůbec první jeho kniha, která pronikla na náš trh. V té době byl u nás spisovatel zcela naprosto neznámý a nikdo od něj vlastně nic nečekal. Pravdou ale je, že touto knihou nasadil Jussi Adler-Olsen laťku skutečně vysoko a jeho kniha se dostala do knihovniček všem milovníků detektivek. A není se čemu divit. Jeho tvorba je skutečně velmi kvalitní a pokud máte rádi detektivky, pak je Žena v kleci rozhodně správná kniha pro vás.
Jelikož spisovatel podává svůj příběh poměrně detailně, může se zpočátku zdát, že bude kniha táhlá. Když však ale vydržíte do … cca 7. kapitoly, pak se děj začne odehrávat naplno a než se nadějete, jste v polovině knihy.
Spisovatel si velmi pohrává s vaší fantazií, protože velmi barvitě popisuje jak děj samotný, tak i hrdiny. V knize se šikovně prolínají dvě dějové linie, z nichž první poukazuje na příběh Merete, mladé političky, která žije se svým postiženým bratrem a která se stane obětí únosu. Druhá dějová linie zase popisuje příběh komisaře Carla, který získává na starost nově vzniklé oddělení Q. Toto oddělení se má zabývat případy, které se nepodařilo v minulosti objasnit. A tak se ke Carlovi dostane případ ztracené Merete.
Musím uznat, že přestože má kniha tyto dvě dějové linky, vše je v knize jasné a vy se v jejím příběhu nikdy neztratíte. Vše do sebe zapadá a vy se můžete pídit spolu s detektivem za pachatelem.
Spisovatel velmi povedeně odkrývá nové poznatky. Nutno uznat, že některé poznatky mi přišly tak trošku neuvěřitelné. Tedy ne samotné poznatky, ale to, že vyšetřovatel, který případ vyšetřoval před léty muset být snad…. mimoň. Ale v konečném důsledku to nevadí, jen Carl stoupne ve vašich očí coby dobrý detektiv. A jeho parťák snad o to více.
Když to všechno zhodnotím, je to velmi dobře propracovaná detektivka. Severská detektivka. A pokud bych to porovnávala s ostatními detektivkami od severských autorů, které jsem zatím četla, tak bych řekla, že je to takový příjemný standard. Určitě si někdy moc ráda přečtu i následující díly z knižní série. Vždyť se chci koneckonců pročíst k té jeho poslední knize, která vyšla nedávno. Mám co dělat 🙂
Hodnocení:
Tuhle knihu jsem četla v porodnici 😀 Sestřičky se divila, protože většina maminek měla u postele Padesát odstínů šedi. Psal se rok 2011 a já porodila své první díťátko 🙂
To je hezké 🙂