Dubnové slunce: příběh, který napsal snad sám život

Dubnové slunce – kniha pojednávající o síle přátelství, o lásce, o životě. O radostech i bolestech, které život umí přinést.

Elu a Ditu pojí přátelství již od základní školy. Obě bydlely ve stejném domě a obě měly zcela jiné životní osudy. Zatímco Ela vyrůstala jako jedináček a měla všeho dostatek, Dita žila ve zmatku, chaosu a obklopena 6 sourozenci, o které se nezvládala její matka postarat a Dita musela pomáhat. Ela prožívala klidné a láskyplné dětství, Ditino dětství bylo plné starostí.

Ela Ditě pomáhala jak to jen šlo. Doučovala ji, tu a tam jí pohlídala sourozence, aby se Dita mohla alespoň trošku připravovat do školy. Dita si díky plodnosti svých rodičů musela odepřít dětství, jak si ho všichni představujeme. Zatímco jiné děti si mohly dovolit jít ven, do kina, koupit si nové oblečení – Dita si tohle dovolit nemohla. Celé její dětství byla jedna velká povinnost a zodpovědnost za všechny kolem sebe. Na sebe ji už nezbýval žádný čas. A aby toho nebylo málo, byla Dita terčem posměchu svých spolužáků.

O pár let později se role trošku otočily. Zatímco Dita si žije spokojený a klidný život v útulném bytě a chodí do práce do nadnárodní firmy, Ela žije s přítelem a jeho dětmi v bytě. Dita má poměrně dobrý příjem, Elin život se točí kolem starostí o dospívající děti a řeší finanční potíže. Stále je pojí silné přátelství a Dita tu a tam dárkem udělá Ele radost. Vždyť jí tolik dluží!

Jak se přesně odvíjely dva životní osudy těchto dvou kamarádek – to vám samozřejmě nebudu prozrazovat.

Kniha je prošpikovaná spoustou zvratů, díky kterým si udržuje velmi příjemné tempo. Hluchá místa se v knize prakticky nevyskytují. Spisovatelka Katarína Gillerová uměla velmi dobře zachytit atmosféru Ditiného dětství. Můžu vás ujistit, že jsem Ditu skutečně obdivovala, protože já bych v sobě tolik sebezapření a smyslu pro odpovědnost a povinnost nenašla ani teď, natož v době dětství a dospívání. I životní příběh Ely byl moc hezky vykreslen.

Co se týče popisů osob – tam bych snad neměla ani co vytknout. Přesto však musím napsat, že jsem si k žádné postavě nevytvořila žádné citové pouto. Nevím, proč to tak bylo. Bylo mi děvčat mnohdy líto, mnohdy jsem z nich měla radost, ale přesto jsem měla takový zvláštní uzemněný pocit.

Kniha je rozdělena do několika kapitol a často se střídá současnost a minulost. Zde bych však měla jednu výtku, která mi ovlivnila komplexní požitek z knihy. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi minulostí a současností nebyl jasně znát před začátkem kapitoly, vždy jsem na začátku každé kapitoly tápala, kde se v ději nacházím. Možná proto na mne kniha působila trošku “neuspořádaně” a “rozhašteřeně”. Přesto však kniha nabízí moc hezký příběh, který jako by napsal sám život.

I přes tento pocit, který jsem popsala výše, můžu knihu s klidným svědomím doporučit.

Ohodnotit knihu je pro mne tentokrát složitější. Čtyři srdíčka si nezaslouží, ale tři jsou zase málo. Je to něco mezi tím 🙂 Ale spíše se přikláním ke čtyřem 🙂

Děkuji mnohokrát Databázi knih a společnosti Albatros Media za zaslání recenzního výtisku.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *