Duch domu Ashburnů: zděděnému domu na zuby hleď

Mladá Adrienne to nemá vůbec jednoduché. Peněz moc nemá a kdyby neměla svého kocoura Wolfganga, byla by na tomto světě už úplně sama. Když se však dozví, že je dědičkou domu v Ipsonu, je stejně tak překvapená jako nadšená a natěšená.

S vidinou lepších zítřků se tedy Adrienne i se svým kocourem vydává do Ipsonu. Adrienne sedí v taxíku a rozhlíží se po malebném a maličkém městečku, které zdobí několik obchůdků. Po celou dobu vzrušeně přemýšlí, který dům je ten její. Jenomže taxík Ipsonem projíždí bez zastavení. Moment, tady něco nesedí?! Kde je ten dům, který mi má patřit?!

Taxík jede dál za město, pak odbočí na prašnou cestu a jede a jede až se před Adrienne objeví starý ohromný dům. Adrienne nevěřícně kouká… Tak tahle si ho asi opravdu nepředstavovala! Ale co už – teď je tento dům jejím domovem. Stejně nemá kam jinam jít.

Už při první procházce domem si všímá Addy zvláštních věcí. Dům je to starý a nábytek se taky neřadí mezi nejmodernější. Elektřina je zavedena pouze ve spodním patře. Stěny jsou ozdobeny obrazy jejích dřívějších majitelů. V domě však nejsou žádná zrdcadla a tu a tam Addy narazí na podivné vzkazy vyryté na stěnách či nábytku. Svou tetu Addy vůbec neznala, tak se ji snaží poznat alespoň z tohoto domu. Ale už první noc v domě zažije Adrienne zvláštní věci. A druhou noc taky… ještě zvláštnější….a další noci taktéž…

Co přesně se Adrienne v domě děje, to vám samozřejmě nemůžu prozradit. To si musíte přečíst sami. Ale můžu vám říct, že místy budete cítit napětí a příjemné nepříjemno 🙂 Někteří čtenáři se dokonce přiznávají i k pocitům strachu, pokud knihu četli před spaním. Já jsem tedy strach necítila, ale to příjemné nepříjemno ano.

Příběh je vymyšlený moc hezky. Musím uznat, že se to autorce skutečně povedlo. Četlo se to opravdu skvěle a ať už se u knihy budete bát, nebo vám bude připadat přestřelená a nereálná, tak jak tak budete chtít knihu dočíst do konce, protože budete s napětím očekávat, jak to všechno dopadne. Budete celou dobu přemýšlet, proč jí teta Edith tak trápí… Budete chtít vědět, co všechno se Addy ještě přihodí a jak se s tím, holka naše, popere.

Skvělé je, že si ke všem postavám vytvoříte nějaký vztah. Budete to s nimi všechno pěkně prožívat a budete chtít, ať všechno dobře dopadne.

Psané slovo v této knize je velmi jednoduché, ale všechno krásně popisující. Při čtení se nebudete ani jeden odstavec nudit. Popisy osob, věcí, domu, okolí domu – to se autorce opravdu moc hezky povedlo. Takže máte-li trošku potrénovanou fantazii, bude se vám v hlavě celý příběh odehrávat jako jeden film.

Tempo knihy bylo moc příjemné. Nebylo to ani pomalé, ani příliš urychlené. Vše se odehrávalo tak, jak se to v dané chvíli odehrávat mělo, abyste si mohli příběh opravdu užít naplno. Autorka vám dávala dostatek prostoru právě pro ty strašidelné pocity.

Kniha byla rozdělená do několika kapitol, které na sebe krásně navazovaly. Kapitoly nebyly nijak přehnaně dlouhé, takže jste měli celou dobu pocit, že čtete docela rychle. Prostě to odsejpalo raz dva.

Přestože se mi kniha opravdu líbila a můžu ji všem doporučit, musím za sebe napsat, že v jisté chvíli mi děj přišel už tak moc nereálný, že se tím vytratilo to napětí. Z tohoto důvodu jsem já necítila při čtení pocit strachu, ale spíše pobavení. Ale to mi vůbec nevadilo – právě naopak. Jen se domnívám, že kdyby autorka zůstala u klasické duchařiny, nejspíše by mne dokázala více udržet v napětí a možná mi vyvolat i husí kůži na těle. Ale jak říkám, i tak to je perfektní kniha, kterou můžu doporučit. Mnoho lidí se u knihy bálo.

Pokud se tedy budete chtít bát a nebo si přečíst zajímavý odpočinkový horor, kniha Duch domu Ashburnů od Darcy Coates je skvělou volbou. Čte se to dobře, je to chytlavé, má to atmosféru, postavy jsou perfektně vykreslené a popsané, děj je skvěle promyšlený – prostě výborná kniha.

Určitě doporučuji a těším se na další knihy od autorky 🙂

Hodnocení:

Budete-li mít chuť se trošku bát a nebo si dát takový spíše oddychový horor, můžete k tomu využít internetové knihkupectví Knihy Dobrovský nebo třeba taky Martinus. 🙂

15 komentářů

  1. Ačkoliv duchařina není něco, co by mne vyloženě lákalo, tak se na tuto knihu těším ?
    Je to dané i tím, že je součástí skupinky společného čtení, které mne neskutečně baví ?
    Na tuto knihu jsou skvělé recenze, včetně této!
    Doufám, že se nebudu moc bát ?

    • Tak mi určitě potom napište, jak se vám kniha líbila 🙂 Jsem docela zvědavá na názory. Já se u knihy nebála, ale byla jsem zvědavá, jak to dopadne 🙂 A jsem ráda, že se účastníte společného čtení a že se vám to líbí. To mne opravdu moc těší 🙂

  2. Tato kniha mě už dlouho láká, podle popisu i recenzí. Velká část čtenářů ji dává kladné hodnocení. Miluji ducharske příběhy s nádechem mrazení. Další knihou, co si určitě pořídím, bude tato kniha,, Duch domu Ashburnů“.

    • Já jsem tam čekala trochu více a lépe propracovanou tu duchařinu. Ale i tak to bylo fajn nenáročné čtení, pro mne spíše pro pobavení, než pro strach 🙂

  3. Tuto knihu jsem četla v rámci společného čtení a bylo to opravdu skvělé. Zvláště ten konec, u hororu bych takový nečekala. Nejsem úplně na na tento žánr, ale těším se na další domy.

  4. Knížka už od začátku vypadala zajímavě. Byla jsem hned začtená do té knihy. Poté kniha pomalu začínala dostávat spád a byla strašidelná. Já se teda moc nebála, abych řekla pravdu. Ať jsem to četla ve dne či v noci, strach jsem neměla. Ale tuhla mi krev v žilách, jak jsem byla napnutá co všechno se tam stane. Tuto knihu jsem dostala ke svým narozeninám, které jsem měla a moc jsem si ji přála. Četla jsem dost dobré recenze na tuto knihu a tak jsem nemohla odolat. Nejspíš jsem od toho čekala víc, ale i když malé zklamání bylo, tak někdy se k této knize určitě ráda vrátím. Při čtení jedné strašidelné pasáže mi v pokojíku skoro o půlnoci spadla rulička na stole, kde jsem měla pastelky. Tak to jsem se lekla. Ale že bych vyváděla to ne. Znám lidi, kteří by křičeli a vzbudili by celý barák. Já mezi ně nepatřím. Kdybych už takhle musela řvát, tak by to muselo být hodně strašidelné. Což pro mě nebylo. Ale určitě knihu doporučuji a ráda se k ní vrátím. Přesto dávám jenom o jednu hvězdičku méně. 🙂

  5. Tuhle knížka jsem přečetla za dva dny v rámci společného čtení,byla tak skvělá, že jsem se od ní nemohla odtrhnout.Těším se na další dvě od této autorky.

    • Tak to jsem moc ráda, že se vám knížka líbila 🙂 Já už mám další knížky nachystané ve čtečce… tak jsem zvědavá, kdy se k nim pročtu 🙂

  6. Darcy Coates prostě zbožňuji. Knihu jsem musela mít hned jak vyšla a pak jsem ji přečetla během jednoho dne. Sice jsem se vyloženě nebála, spíše v určitých pasážích měla divný pocit ale vůbec mi to nevadilo, příběh mě bavil a konec dostal. Sice se mi více líbila kniha Craven Manor ale i Ducha domu jsem určitě nečetla naposledy. Ještě Přízraky a budu to mít komplet 🙂

    • Taky jsem zvědavá na další knihy autorky 🙂 někdo říká, že ty příběhy jsou jako přes kopírák…. tak mám z toho trošku rozporuplné pocity, ale šanci jim asi dříve či později dám 🙂

  7. Tuto knihu jsem četla v našem společném čtení a přestože se kniha četla opravdu dobře, líbily se mi krátké kapitoly, které nutí číst dál a dál, ale strach jsem bohužel nezažila, celou dobu jsem se bála, jako majitelka dvou koček, o Wolfganga a o to co s ním autorka zamýšlí.

    • Tak to já jsem se o Wolfa moc nebála… ale bylo fajn, že v knize byl… bez něj by to bylo takové opuštěné a smutné, že? 🙂

  8. Na tuhle knihu mám zálusk už pěkně dlouho. Ještě nikdy jsem žádný horor nečetla, ale na tohle jsem zvědavá.

    • Nooo… za mě má tohle do klasického hororu asi dost daleko, ale byla to taková hororová pohádka…. tedy alespoň pro mě 🙂 Takže klidně do knížky běžte, ale strach si, myslím, cítit nebudete 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *