Musela jsem zemřít: když si uvědomíte svou velkolepost

Stejně jako kniha Cesta pokojeného bojovníka se i kniha Musela jsem zemřít od Anity Moorjani ke mne dostala náhodou. Vlastně obě knihy mi vstoupily do života ve stejný okamžik. A jelikož jsem člověk, který přečte téměř všechno, co mu projde rukama, tak jsem si musela přečíst i tyto dvě.

Hodnocení na Cestu pokojného bojovníka jsem již napsala před několika málo dny. Nyní zhodnotím knihu Musela jsem zemřít.

Tyhle knihy se mi hodnotí vždy velmi těžce. Nevím proč. Vlastně možná vím – u těchto knih můžete hodnotit buďto jejich přínos společnosti a nebo tu praktickou stránku knihy – jak byla napsána, jak se četla atp. A ono si to někdy trošku může protiřečit.

Kniha Musela jsem zemřít vyšla u nás v ČR již v roce 2013. V roce 2016 autorka napsala pokračování – Čo ak toto je nebo? Kniha vyšla ve slovenštině. Obě knihy tedy tvoří knižní sérii Musela jsem zemřít.

Musela jsem zemřít je kniha, která popisuje autobiografický příběh Anity Moorjani. Spisovatelka knihu rozdělila do několika částí. První část pojednává o jejím životě před tím, než si prošla zážitkem blízké smrti. Další část pak popisuje život po tomto zážitku. V knize také Anita odpovídá na zajímavé dotazy.

Anita byla dívenkou, která měla klasickou indickou výchovu. Žila v Hongkongu a jak pomalu rostla a dospívala, setkávala se s různými kulturními odlišnostmi, které ji dělaly zmatek v mysli. Žila život a uctívala hodnoty, které ji rodina předkládála, přestože sama někde uvnitř v sobě cítila, že tyto hodnoty uznávat nechce. To vše způsobilo, že žila životem, který žít vlastně nechtěla. Neměla se za to ráda. Byla sama na sebe přísná a stále si připadala nepříliš dobrá. Její život ovlivnil strach – strach z nezdravých potravin, strach, že se nezavděčí blízkým, strach, že není dost dobrá. To vše, jak později pochopila, vedlo k tomu, že onemocněla rakovinou.

Přestože se snažila rakovinu vyléčit různými alternativními způsoby, nemoc ji nakonec dostala. Anita se po čtyřletém boji na pokraji života a smrti dostala v komatu do nemocnice, kde ji lékaři nedávali už ani 24 hodin života. Její tělo bylo naprosto zesláblé a prorostlé nádory – od krku až ke kotníkům. Právě v tomto okamžiku Anita pocítila jaké to je přiblížit se k druhému břehu. V knize se snaží velmi povedeně Anita popsat nepopsatelné – zážitek blízký smrti. V tu dobu mohla pocítit něco přenádherného. Něco velkolepého. Pochopila, že i ona sama je velkolepá. Ucítila nesmírnou lásku. Co přesně Anita pochopila – to si musíte přečíst v knize sami.

Když se Anita vrátí zpět do svého těla, začne se zázračně uzdravovat. Nádory v jejím těle během pár dnů zcela zmizí a Anita se cítí mnohem lépe. Ale na svět se již začíná dívat jinak. Jak se změnilo její vnímání – i to si musíte přečíst v knize.

Každý, kdo bude číst tuto knihu, se bude tu a tam ztotožňovat s Anitou před zážitkem blízké smrti. Každý máme své strachy, které více či méně ovlivňují naše životy.

Kniha vám může pomoci otevřít oči. A to je poslání, které Anita má. Díky svému zážitku má poukazovat na jedinečnost každé každičké osoby na Zemi. Poukazuje na to, jak jsme dokonalí ve své nedokonalosti a jak se za to máme mít rádi. Jak nemáme řešit malichernosti a jak máme žít život radostně. Je to kniha, která vám předá řadu myšlenek a postřehů a rozhodně stojí za přečtení.

Některé pasáže se mi četly trošku hůř, ale přesto si myslím, že tato kniha je velmi kvalitní a oduševnělá. Máte-li v hlavě nějaké bubáky, které vám tam někdo nasadil – ať už rodiče, kolegové, partněři nebo dokonce vy sami, přečtěte si tuto knihu. Jsem si jistá, že v ní najdete to, co v ní najít potřebujete.

Hodnocení: