Sen, který se naplnil: těžké bývaly začátky emigrantů

Luca Di Fulvio – italský spisovatel, který do své tvorby vždy přenese kus Itálie. I tentokrát tomu nebylo jinak, přestože se děj příběhu odehrával v Buenos Aires. Od tohoto autora jsem četla také knihu Chlapec, který rozdával sny, takže se neubráním srovnávání. Ale nejprve trošku k ději samotnému.

Píše se rok 1912 a třem lidem na Zemi se má změnit svět. Všichni tři se potýkají s těžkostmi života, která tato doba nabízí. A tito tři lidé jsou hlavními hrdiny tohoto příběhu.

Prví hrdinkou je Rosetta Tricarico, mladá žena žijící ve městečku Alcamo na Sicílii. Rosetta neměla lehké dětství – tatínek ji soustavně ubližoval a bil, přesto si dívka zachovala hrdost a po světě chodí s hlavou vztyčenou. Je to krásné děvče. Po smrti tatínka ji zůstaly pastviny a domeček. Jenomže co čert nechtěl, místní Baron chce její pozemky stůj co stůj a udělá pro to všechno. Nemůžu zde napsat, s čím vším se Rosetta v Alcamu potýká, ale nakonec se rozhodně uprchnout do Buenos Aires, aby si zachránila život.

Ve stejném roce, ale tentokrát v Soročinci v Polvtavské gubernii v Rusku se chytré třináctileté děvče učí poznávat svět. Přílišná chudoba, věčný hlad, dřeváky i v krutých zimách – to není život, jaký si otec pro svou dceru přeje. Malá Ráchel však svého otce miluje a na životní podmínky je poměrně dobře zvyklá. S macechou však příliš dobře nevychází. Jednoho dne však dostane malá Ráchel možnost opustit Soročince a odjet do Buenos Aires s příslibem dobrého zaměsnání a pravidelného výdělku. Ráchel tato dobrodružná cesta láká a přemlouvá tatínka, aby ji pustil. Ten však cestu odmítá, protože má o ni strach. Je jí teprve 13 let – kdo by se o ni postaral? Osud však zavelí jinak. Tatínek ji umře a Ráchel přece jen odjíždí s ostatními dívkami z vesničky do Buenos Aires.

A posledním hrdinou tohoto příběhu je mladík jménem Rocco. I ten žije na Sicílii, ale v jiném městě než Rosetta. Rocco by byl rád automechanikem. Miluje motory, miluje auta, rád je opravduje a jde mu to moc dobře. Jenomže Palermo v té době ovládali mafiáni a co řekla Cosa Nostra – to bylo svaté. Oponovat donu se nevyplácelo. Rocco má však svou hlavu a nechce s mafií nic mít. Nechce být jako jeho otec, který donovi sloužil. Ne ne, takhle Rocco žít nechce. A tak se donovi vzepře. Don však jeho život ušetří, protože Roccův otec zachránil donovi před léty život. Tím je dluh splacen a aby si don zachoval své jméno, posílá Rocca do Buenos Aires.

A tímto začíná jeden velký příběh plný zvratů a bezpráví, které se ve světě téhož roku dělo. Ani jeden z hlavních hrdinů to nebude mít snadné. Ba právě naopak – budou mít co dělat, aby přežili a všem půjde o krk. Ono totiž připlout do Buenos Aires a začít tam nový život – to je setsakramentsky těžká věc. Sehnat práci není pro emigranty vůbec snadná věc. Ženy obvykle skončily v nevěstincích a muži to neměli také snadné.

Tato kniha je o cestě za svým snem. Za snem o lepším životě. Je to kniha plná zvratů, plná násilí a plná vulgarismů.

Kniha má na databázích velmi vysoké hodnocení. Já si dovolím s vysokým hodnocením nesouhlasit. Ano, kniha má nádherný příběh s ohromným potenciálem a může ledacos nabídnout. Ale přesto mi na ni něco nesedlo. Když jsem psala, že je to kniha plná zvratů, tak jsem tím myslela, že těch zvratů je tam až přespříliš. Na každé stránce se něco stane, něco, co musí hrdinové vyřešit a s čím se musí potýkat. Obvykle potkávají samé zlé lidi, kteří jim chtějí ublížit.

Abych byla upřímná, příběh se odvíjel tak rychle, že jsem si ho snad ani nestihla pořádně užít. Mám pocit, jako by tam dostávali navrh zlí a sadističtí lidé a jako by hlavní hrdinové měli menší prostor pro vyjádření. Je to velice těžce popsatelný pocit. Ale když si vybavím nějaké momenty z knihy, vždy to byly chvíle, kdy vyplula na povrch lidská zlá povaha plná násilí. Dokonce jsem měla co dělat, abych knihu dočetla – musela jsem se přemáhat. Četlo se mi to těžce.

Na tuto knihu jsem se po knize Chlapec, který rozdával sny velmi těšila. Věděla jsem, že Luca Di Fulvio má co nabídnout, ale tento román byl už na můj vkus překombinovaný až příliš. Vlastně všechno v té knize mi přišlo tak nějak podané – letem světem.

Ale přesto si troufám říci, že díky svému velice silnému příběhu si kniha získala tak vysoké hodnocení a tolik oblíbenců. Pokud máte tedy chuť na něco nevšedního, pak si knihu určitě přečtěte a mým hodnocením se úplně neřiďte. Jsem opravdu ta výjimka, která potvrzuje pravidlo. Je totiž velká šance, že se vám kniha bude líbit více než mé maličkosti.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *