Poslední aristokratka: úsměvné to čtení

Jestli jste jako já, tu a tam sáhnete po žánru, který se absolutně vymyká vašim zvyklostem. Já jsem spíše na detektivky, thrillery apod, ale když jsem přečetla Tatérku, řekla jsem, že by to chtělo změnu. A sáhla jsem po Poslední aristokratce od Evžena Bočka. Ani nevím proč, protože já obvykle nečtu ani příliš často české autory. Ale když už jsem viděla ten film, tak proč nezkusit knihu?

Poslední aristokratka mne docela mile překvapila. Nemám příliš mnoho zkušeností s českými autory, takže jsem ke knize přistupovala s mírnou skepsí. Ale už po několika málo stránkách mi bylo jasné, že jsem sáhla na správnou knihu, kterou jsem v daný moment potřebovala. Poslední aristokratka je lehká, oddechová a úsměvná knížka. Samozřejmě v ní nenajdete žádnou hloubku ani životní moudro, ale pokud máte bujnou fantazii jako já, pak se při čtení budete minimálně usmívat pod nosem. Jelikož jsem dříve viděla film, tak jsem si při čtení automaticky představovala herce z filmu. A musím říct, že film v mé hlavičce, který se rozjížděl na základě představivosti při čtení knihy, neměl chybu. Vidět pana Čermáka jak jede jako retard na koni – to mě dostalo.

Kniha pojednává o americké rodince žijící v New Yorku: Vivien – typická americká žena, která nepobrala příliš rozumu, František ála Frank – Čech, který má modrou krev a Marie – jejich dcera. Rodinu také doplňuje kočka jménem Carevna. Františkovi vrátí jeho rodové sídlo, a tak se celá rodina vrací zpět do Čech, aby obhospodařovali rodinný zámek Kostka v Kostce.

Každý začátek je těžký, kor když nemáte žádné peníze a najednou vám přistane do klína zámek. A věřte nebo ne, už jenom dovézt do rodné hroudy 12 zpopelněných předků je celkem oříšek. Ale o těchto a mnoho dalších zážitcích se dočtete právě v knize. A myslím, že se máte na co těšit, protože rodina Kostkových z Kostky – to je opravdu Boží výkvět. Nejnormálnější je snad jenom ta Marie, ale ta je zase prokletá. Všechny její předchozí jmenovkyně v rodu zemřely do 20 let. Marie I. – tu pochovali omylem zaživa a o pár let později ji našli v hrobce sedět na schodech a Marie II. ta zase vyletěla do vzduchu i se svou laboratoří, kterou tak moc milovala. Jak dopadne dnešní Marie… to je zatím ve hvězdách, protože v prvním díle série Aristokratka se to ještě nedozvíme.

Kniha je prošpikovaná různými zvláštními charaktery postav, které chod zámku úsměvně komplikují a vytváří tak různé situace, se kterými se musí noví šlechtičtí majitelé popasovat. Celý příběh je podáván úsměvnou formou vyprávění Marie III., tedy dcerou Františka a Vivien Kostkových.

Spousta z nás už viděla film, takže víte, co v sobě příběh ukrývá. Musím napsat, že kniha je daleko obsáhlejší a má maličko jiný děj. Když srovnávám film a knihu, kniha mi přišla lepší. A to nejsem člověk, který tvrdí, že knihy jsou vždycky lepší než film – kdepak.

Jak jsem již napsala – kniha je pohodová a úsměvná. Je to více méně pojaté jako vyprávění, přímou řeč tam najdete jen velmi, velmi sporadicky. Ale kupodivu mi to vůbec nevadilo. Celá kniha totiž působila jako jedna přímá řeč i s minimem přímé řeči.

Děj měl docela spád a situace byly okořeněné vtipnými hláškami. Charaktery postav byly skvěle popsané opět díky vtipným hláškám. Poměrně rychle jste si oblíbili některé postavy, jiné vám naopak lezly na nervy, další jste nechápali a další jste chápali až moc dobře. Třeba paní Tichou a její “vrtulku na prdeli”.

A jestli bych knihu doporučila? Ano, pokud budete chtít něco oddechového a nic náročného. Od knihy nic neočekávejte – jen prosté pobavení.

Hodnocení:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *