Je tady poslední den roku 2019 a mne nezbývá nic jiného, než zhodnotit knihy, které jsem přečetla v prosinci.
Pojďme se tedy poohlédnout za prosincovými knížkami. Když porovnám prosinec s listopadem, listopad byl pro zhodnocení jednodušší. V listopadu jsem četla Červený adresář a to byla prostě TOP kniha, kterou nic nepředčilo. Bohužel ji žádná kniha nepředčila ani v prosinci.
Knihy, které jsem v prosinci přečetla byly moudré, hezké, dobře zpracované, ale z žádné knihy jsem si vyloženě nesedla na zadek.
Nicméně v prosinci se mi nejlépe četla kniha Podzimní případ od Anderse de la Motte. Tato kniha je druhým dílem ze série Roční období a v lednu se už těším na třetí díl. Na těchto stránkách můžete najít také recenzi na první díl této série. Podzimní případ byla kniha, na kterou si vzpomenu velmi ráda.
Velmi mne oslovila také kniha Nutné lži. Byla to kniha sice smyšlená, ale zasazená do reálného života a reálných dějin Severní Karolíny, kdy tamější vláda nechávala nedobrovolně kastrovat a sterilizovat muže a dívky, které pocházely z nuzných podmínek a nebo měli černou barvu pleti. Tohle byla kniha, která ve vás taky něco zanechá.
Velmi zajímavá a obohacující kniha byla kniha Musela jsem zemřít. Vzhledem k tomu, že mám velmi vážně nemocného tatínka, který se letos pohyboval na prahu života a smrti, byla jsem ráda, když jsem si mohla přečíst příběh Anity Moorjani, která v knize popisuje svůj životní příběh od svého dětství až do současnosti, kdy v průběhu tohoto života onemocněla rakovinou a to tak vážně, že ji lékaři nedávali už ani 24 hodin života. V té době Anita upadla do komatu a zažila blízkou smrt. V knize popisuje, co se s ní dělo. Co se dělo s jejím vědomím. Když se Anita vrátila zpět do svého těla, za pár dní byla uzdravená a všechny nádory ji z těla zmizely. Úžasný příběh, který vám něco předá.
Nejvíce mouder jsem však v prosinci našla v knize Cesta pokojného bojovníka. Tato kniha je autobiografickou fikcí. Četla se v první polovině obtížněji. Druhá polovina mi přišla už lepší a z knihy jsem také přidala na svůj blog pár citátů. Také stojí za přečtení, pokud máte rádi knihy, které se zabývají rozvojem osobnosti.
Určitě nesmím zapomenout zmínit knihy Hortenziová zahrada a Pozdrav z Itálie. Tyhle knížky byly velmi oddychové a prakticky jsem od nich nic moc nečekala. Obě se četly poměrně dobře. Příběhy to byly romantické a byly vhodné na takovou tu vánoční pohodičku. Pozdrav z Itálie vás přenesl do slunné Itálie a Francie a Hortenziová zahrada sice taky do Francie, ale tentokrát do období 2. světové války a do současnosti. Hortenziová zahrada má totiž dvě dějové linie, z nichž první dějová linka mi přišla mnohem lepší než druhá.
A nesmím také zapomenout na audioknihu Šelma. Knihu jsem četla již před rokem a protože na mne čeká Hračkář (2. díl série), tak jsem si potřebovala Šelmu připomenout. Obecně mám raději knihy než audioknihy. Při poslechu audioknih mám trošku problém udržet pozornost – a není to tím, že by ten, kdo namluvil audioknihu, nevyprávěl příběh poutavě. To rozhodně ne. Prostě mi myšlenky létají všude možně a po chvíli se vždycky přistihnu, že se snažím si vybavit, co všechno jsem slyšela. Ale Šelma byla namluvena moc dobře a pokud jste příznivci audioknih, klidně si ji poslechněte.
A jak hodnotím prosinec z pohledu čtenáře? Celkem naprůměrně. Uvidíme, které knihy se mi dostanou do ruky v lednu. Už se těším.
Budete-li chtít se mnou o knížkách hovořit, budu ráda, když se se mnou spojít na goodreads nebo na databázi knih. Odkazy najdete na stránkách nahoře. Samozřejmě mne můžete sledovat také na instagramu. 🙂
Tak přeji krásný nový rok, hodně zdraví a pořádné zavalení knihami 🙂
